Nezbývá než se radovat, že už to máme za sebou. Pokud však i v Česku má být nejvyšší úřad obsazen na bázi takovéto mcdonaldizované kampaně, kdy na obsahu nezáleží, kdoví, jestli ten úřad vůbec potřebujeme.

Andrej Babiš neuspěl s tématem míru, protože se ho pak sám zalekl a tvrdil, že se spletl. Generál uspěl s tím, že se vydával za reprezentanta „pravdy, důstojnosti a respektu“, což by bez jednosměrné palby spřátelených médií nikoho nenapadlo. Prezidentské volby tak připomínaly jízdu opilého řidiče, který má jen mlhavou představu o situaci před sebou. Všechna hlavní média s krátkou výjimkou první prezidentské debaty na Nově nám vnucovala prefabrikovaný obraz favorita, který byl nejlepší, když mlčel. 

Je to další doklad toho, že demokracie, o které jsme snili v listopadu 1989, nepředstavuje nízké hrušky, po kterých stačí natáhnout ruku. Není možná bez svobodných médií, ale ty jsou obětí lépe situované svobody podnikání. Kdo má peníze, má pravdu. Ani veřejnoprávní média nemohou dost bránit veřejnost proti úkladům politických kartelů, když jsou zároveň těmi samými politiky kontrolována. Příslušné rady se volí v parlamentu.