Máme ještě pár dní volna, než se začne konkrétněji formulovat požadavek nové řecké vlády pod vedením levicové strany Syriza, aby Evropská unie z gruntu přehodnotila způsob, jak se vyrovnat s nesplatitelnými dluhy členských zemí. Můžeme si tedy číst. Teoretické základy toho, kde jsme se to octli a jaké jsou scénáře dalšího vývoje, nabízí nová kniha docentky Ilony Švihlíkové Přelom – Od velké recese k velké transformaci. Vyšla ve slovenském nakladatelství Inaque.sk (česká nakladatelství se titulu zalekla). Poprvé jsem ji zkoušel shánět v Brně, nikde ji neměli, ale všude se nabízeli, že ji objednají, a někde dokonce poděkovali za tip. Takže určitě dostupná bude - a nebojte se, je to česky.

Já jsem svůj výtisk sehnal v Alternativě Zdola, kterou Švihlíková kdysi zakládala, a s potěšením jsem tam naše teze, které hájívám i na těchto stránkách.

Dovolím si citát ze str. 110:

„Především dnes se ukazuje, že sociální problémy, které se vlivem krize prohlubují a získávají podobně patologické rysy jako ve 30. letech, nebudou asi uspokojivě řešeny na úrovni národního státu. Nabízí se pak otázka, zda by byla lepší úroveň nižší (decentralizace, resp. lokalizace), nebo naopak nadnárodní, což by vhledem k závodům ke dnu mělo svoji logiku.“ 

Chápu to jako doporučení obojího – víc decentralizace (družstevní vlastnictví kolem obcí, energetika, bydlení, a třeba i lokální měna a v této měně vyměřované místní daně) a k tomu více systémově dotažené evropské integrace (společné daňové příjmy EU pro velké infrastrukturální projekty a vyrovnávání rozdílů). To první se odehrává rozptýleně v obcích západní Evropy a často s mimořádnými výsledky (dánské družstevní větrníky už vytvořily národní síť, podobným způsobem, jakým se za první republiky družstevně elektrifikovalo Československo). To druhé lze dojednat jen na nejvyšší úrovni, třeba jak teď navrhuje Řecko.