Zbyněk Fiala: Valtr Komárek a časy změny

18.05.2013 19:00

Valtr Komárek patřil do malé skupiny zkušených osob, které mne zorientovaly v mé novinářské práci v době, kdy jsem to nejvíc potřeboval.

Zbyněk Fiala: Valtr Komárek a časy změny
Foto: Filip Jandourek
Popisek: Valtr Komárek

Z jeho předrevolučních prognóz, které měly největší cenu v analytické části, v popisu nesmírně nákladné, energeticky a materiálově náročné ekonomiky, která maří potenciál zaměřením na špatné cíle, jsem si ujasnil to, co jsem intuitivně cítil. Nejprve jsem ho potkal na tiskovce, pak při rozhovoru a potom ještě víckrát v jeho pracovně Prognostického ústavu ve Washingtonově ulici, s výhledem do parku u hlavního nádraží (dnes hnízda pašeráků a lupičů Sherwood). Ukázal mi i další práce, které šly více do detailu. Svět se měnil a na cestě byla dividenda míru a svobody. Dokážeme jí využít?

Možné plody budoucnosti se rýsovaly dlouho před listopadem 1989. V Novém Jičíně se chystali na rozřezávání tanků, jak se o tom jednalo na vídeňské konferenci o snižování konvenčních zbraní ve Střední Evropě, ve Slušovicích vyrůstaly nové haly biotechnologií kolem výzkumáku, který nabízel revoluční skok pro české zemědělství, v Drážďanech narůstaly protestní pochody, malé země jako Nikaragua a Afghánistán ukázaly, že je možné vzdorovat velmocím, v Praze se dařilo opakovaně dostat do Československého rozhlasu debatu s občanskými iniciativami, jaká tam předtím nikdy nezazněla. Pryč bylo „bezčasí“ normalizace.

V televizi jsem poprvé s Valtrem Komárkem natáčel spolu s Pavlem Bezouškou, srdcem dnešního televizního Nedej se! Bylo to v Národním technickém muzeu na začátku listopadu 1989. Náš Televizní klub mladých měl být věnován debatě o tom, jestli se s republikou dá něco dělat, nebo stačí využít oplocení, označit to celé za muzeum a vybírat vstupné. Hlavním hostem byl profesor Valtr Komárek, který tu volbu bez váhání potvrdil a výklad uzavřel věcnou úvahou, že stav země odráží kvalitu jejího vedení. Šanci máme, řekl, když u toho budou tihle mladí – a ukázal na jednoho ze svých doktorandů Pavla Kysilku, tehdy nadějného mladého ekonoma, který zrovna vyhrál nějakou cenu.

Uplynulo pár týdnů a setkávali jsme na zasedáních federální vlády, které jsem sloužil – jak jsem to chápal – jako „oči veřejnosti“. Ten hlavní konflikt jsem ale ve zprávách zachytit nemohl. Odehrával se ve sporech mezi Komárkem, který byl jako místopředseda vlády formálně odpovědný za reformu, a ministrem financí Václavem Klausem a jeho družinou, která měla v rukou čtyři odstavečky jakéhosi chilského modelu („washingtonský konsensus“), bez sebemenších představ, co to obnáší. „Myslel jsem, že ekonomie jsou čísla,“ řekl Komárek odevzdaně ve vládě po marných pokusech dozvědět se od Klause, jestli si spočítal, co chce s ekonomikou udělat.

Rezignace nad tím, že o argumenty nejde, vedla Komárka k tomu, že z vlády odešel. Ale nevzdal to a do voleb 1992 šel jako lídr ČSSD. Zavolal mi, jestli bych mu neřídil volební štáb. Měl o mně přehnané představy, ale snažil jsem se pomoci aspoň tím, co jsem uměl. Tiskovky o nedomyšlenosti kuponovky, plakáty, plány oživení Práva lidu. Nakonec však rozhodly peníze. Kampaň měla být financována z nájmu vedlejších budov Lidového domu – ale konto bylo náhle náměstkem generálního ředitele IPB Jiřím Tesařem zmraženo (pak povýšil na generálního ředitele), „aby nevzniklo riziko, že budeme v případě prohraného sporu o Lidový dům peníze vracet“.

Naposledy mne Valtr Komárek přizval ke spolupráci na Vizi pro Českou republiku do roku 2025, která se z podnětu Jiřího Paroubka začala chystat v létě 2009.

http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/vize_pro_cr_do_roku_2025.pdf

Měl jsem roli novináře, znovu oněch „očí veřejnosti“, který dbá na to, aby myšlenky ekonomů neuvízly v nesrozumitelných vazbách a číslech. Komárek hájil evropské ideály sociálního státu a byl otevřeným nepřítelem „závodů ke dnu“, snahy stavět konkurenceschopnost na zbabělém ústupu do nejlacinější práce.

Smyslem vize bylo připomenout, že ekonomika je tu od toho, aby naplňovala potřeby lidí a zvedala jejich životní úroveň, ať si ji definujeme jakkoliv. To však není možné, dokud se lidé nestanou ústředním bodem programu - nikoliv jako heslo, ale jako princip, od kterého se odvíjí vše ostatní.

To po něm zůstalo.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vasevec.cz

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

15:49 Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

Denní glosa Ladislava Jakla