Premiér Petr Fiala měl pravdu, že protesty traktorů jsou zároveň politické a vyjadřují zásadní nespokojenost s jeho vládou. To ho však nerozpláče, ani nezbaví kamenného úsměvu. Ruského bubáka na ně vytasil, aby bylo jasné, že s tím nehodlá nic dělat. Cítí se silný. Stačí se podívat na volební preference. Teď jsou dole, to jo, ale porostou, jak nám (ano!) bude líp.

Proč by měl někdo zemědělcům věnovat zvláštní politickou pozornost, když podíl zaměstnanců v zemědělství včetně lesnictví a rybářství činí jen 2,28 procenta a je takříkajíc pod úrovní statistické chyby. Podíl zemědělství na HDP je dokonce ještě menší, pouhá 2,0 procenta.

Ke všemu v den největšího svátku demokracie vidláci často ani neslezou z traktoru a nevylezou z kravína, aby šli k urnám. Co s elektorátem, který nemá ani dvě procenta jako lidovci? Kdo by si lámal hlavu s tím, že kdyby zemědělci na traktory zanevřeli a potraviny nevyprodukovali, umřeme všichni, 100 procent.

K Pražanům byl zemědělský protest vlídný. Traktory nakonec překážely po tom všem dopravním strašení jen symbolicky. V ulicích bylo dokonce volněji než  jindy. Charakteristický byl maličký „viditelný traktor“ z housek, koláčů a chleba, který se vznášel nad jedním vynalézavým demonstrantem na Malostranském náměstí. Ano, obvykle vidíme jen tohle. Zahlédl jsem tam také vtipný výkřik přivázaný k dlouhému smetáku: Pražská kavárna vítá traktory! Když se smeták obrátil, vykoukla i druhá strana: Já jsem traktor. Pravda zvítězí!

Výčet důvodů, které přiměly traktory k dálkovým jízdám, zazněl na demonstraci kousek od sněmovny, aby to poslanci, které to zajímá, neměli daleko. Nebo aby jim to aspoň začalo vrtat hlavou. To nejdůležitější tam padlo jentak na okraj: