Už je to tady, česká vláda rozhodla, že se budou stavět další jaderné elektrárny. Zároveň vtipně prohlásila, že nám nemůže říci, kolik to bude stát, protože by tím poškodila chystanou soutěž pro dodavatele. Když tenhle problém předtím řešila britská vláda, slíbila budoucí jaderné elektrárně dosypat dvojnásobek za každou prodanou kilowathodinu. Tak to vycházelo při srovnání ceny z energetického trhu a ceny, kterou se vláda rozhodla garantovat. Nic radostného, ale řekli to předem.

To naše vláda chce mluvit o reálných nákladech jaderné energetiky teprve tehdy, až se dnešní propočty začnou hroutit. Pak sáhne po dohodě s ČEZ, jehož úkolem je zpočátku dělat, že to bude financovat on. Budou tu však vládní garance za potřebné úvěry a pružné dohody o tom, že vláda zaplatí to, co by vyplynulo ze změny podmínek. A protože jedinou jistotou v tomto slzavém údolí je stálá změna, tak náš barák ještě nestojí, ale už je vymalováno.

Nikoho nemůže překvapit, jestliže se začnou hroutit předpoklady, se kterými se na staveništi jaderné elektrárny koplo do země. Děje se to na všech probíhajících stavbách v Evropě i Americe. Zajímavý přehled lze najít třeba na stránkách velice odborného zdroje, amerického Svazu znepokojených vědců, usilujících o zdravou planetu a bezpečný svět (Union of Concerned Scientist – Science for a Healthy Planet and Safer World). Svaz UCS vznikal kolem prestižní technologické univerzity MIT, která v něm má dodnes hlavní slovo, ale je obklopena širokým zázemím dalších vědců a občanských aktivistů.

https://www.ucsusa.org/nuclear-power/cost-nuclear-power

Jejich přehled začíná připomenutím iluzí, že elektřina z jaderných elektráren bude tak levná, že měření spotřeby ztratí smysl. To jsou slova Lewise Strausse, prvního předsedy americké Komise pro jadernou energii, z roku 1954. Navazující výstavba jaderných elektráren se však ukázala tak drahá, že polovina rozestavěných projektů první generace byla opuštěna, a tam, kde se dostavěla, měli spotřebitelé podstatně dražší elektřinu než z jiných zdrojů. Podnikatelský týdeník Forbes proto v roce 1985 označil americkou jadernou energetiku za „největší manažerskou katastrofu v historii podnikání“.