Prezident republiky Miloš Zeman otevřel jednání Poslanecké sněmovny nad vládním prohlášením a o důvěře vládě Bohuslava Sobotky, i když formálně jeho vystoupení předcházelo vlastnímu otevření tohoto bodu jednání. Poukázal především na potřebu vizí, ambiciózního snu srovnatelného s rozhodnutím amerického prezidenta Johna Kennedyho vyslat lidskou posádku na Měsíc. Něčeho, co by zakotvilo cíle vlády v dlouhodobějším než čtyřletém horizontu, kterému je určeno vládní prohlášení.

Dovoluji si k tomu dodat vlastní moudro, že vize je dobrá, když není špatná.

Miloš Zeman doporučil inspiraci skandinávským modelem sociálního státu, což není nic proti ničemu. Skandinávské země jsou mimořádně vhodnou inspirací v mnoha směrech, je tam vysoká konkurenceschopnost i životní úroveň, nekrade se tam, nekorumpuje. Z toho si jistě vezměme příklad, ale pokud jde o komplexní civilizační model, měli bychom se držet toho, co je v okolí.

Našimi sousedy jsou dvě země s nejnižší nezaměstnaností a nejvyšší životní úrovní v EU, dvě země, se kterými sdílíme nejen podobný podíl průmyslu (byť ne toho špičkového, jaký mají oni), ale také dlouhou historii a většinu kulturních vzorců, dvě země, které jsou průkopníky průmyslové revoluce směřující k energetice bez jádra a bez uhlíku s podstatným podílem decentralizovaných zdrojů. Německé a rakouské sousedy, kde tohle všechno lze okoukat a sdílet, máme přitom nejen u nosu, ale také na začátku všech dodavatelských a odběratelských adresářů a ve vlastnických strukturách většiny „českých“ podniků, kam oko dohlédne. Těžko si hrát na světáky, když není čím.

Úvaha o skandinávském modelu přitom vyvolává podezření, že nás má inspirovat hlavně k užívání centralizované jaderné energetiky. Pak by ovšem z tohoto modelu vypadlo Dánsko, které je příkladem integrace decentralizované větrné energie do systému „chytrých sítí“, což je investice stejně náročná jako stavba jaderné elektrárny, avšak je daleko vstřícnější k životnímu prostředí i svobodné volbě občanů.

Miloš Zeman rovněž upozornil na to, jak Švédsko dokázalo sloučit rozpočtovou odpovědnost a sociální stát. Jak uvedl - za posledních deset let snížilo státní dluh o 50 procent, což konfrontoval s tím, že my jsme zvyšovali státní dluh i v době šestiprocentního růstu. Poukázal tak na skutečný švédský úspěch (byť nepřesně), ale znectil vlastní, což není pěkné.

Podívejme se na skutečnost ve statistikách ESA podle národních účtů v nezvyklém pohledu v běžných cenách a ve směnném kurzu, tedy v milionech eur. Držme se přitom raději veřejného dluhu, což je trochu širší kategorie. Procento zadluženosti jsem raději sám propočetl z uvedených čísel (v euro), byť převážná většina dluhu bude v národních měnách. Rozdíly proti oficiálním číslům jsou zanedbatelné.

Vývoj HDP v běžných cenách a státního dluhu v milionech eur