Nádherně rozkvetlé stromy už nebzučí jako v dřívějších letech. Ztichly. Je to ticho hřbitova včel. Živěji je jen v umírajícím lese. Místo včel máme kůrovce. Zatímco se bavíme zápasy s papírovými tygry, jednou s prchajícími uprchlíky, podruhé s nepřítomným eurem, bohorovně přehlížíme prudký úpadek základních zdrojů života v naší zemi.

Na začátku března uspořádala Česká lesnická společnost odborný seminář Vliv sucha na současný zdravotní stav lesů v ČR. Je to jedna z reakcí na to, že lesní systémy v Česku se začínají hroutit. V loňském roce bylo kalamitně vytěženo dvakrát větší množství dřeva než po orkánu Kyrill. Odborníci to označují za největší historickou katastrofu, jaká nás dosud potkala, ale sucho je jen jednou její složkou.

Seminář potvrdil, že sucho je, ale nikoliv proto, že o moc méně prší. Průměrný roční úhrn srážek ve více než stoletém období zaznamenává sestupný trend v pouhých jednotkách procent. Prší však jindy a jinak. Vyprahlá krajina je občas zbičována přívalovými dešti, po kterých dlouhé týdny ani nekápne.

Za nejpodstatnější zprávu z celé akce však považuji fakt, že se konečně setkávají lesníci a klimatologové. Na semináři v obnoveném a výrazně oživlém Národním zemědělském muzeu v Praze spolupracovali také vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a profesoři Mendelovy univerzity v Brně.

Téma klimatických změn není nové, ale zatím bylo spíše pro srandu. V médiích si je monopolizovali šaškující politici, kteří si buď zakrývali oči a uši, aby bylo jasné, že k nim klimatické změny nedolehnou, nebo se dopajdali do kabinetu křivých zrcadel, a ve škodící obludě, kterou tam spatřili, poznali neomylně ekoteroristy.