Návrh strategie českého zemědělství pro nadcházející finanční perspektivu EU, který byl právě představen, obsahuje tolik prvků namířených proti drancování půdy a ve prospěch „lokálního ekonomického cyklu“, jak říkáme my obzvláště zapálení, že mi to zní, jako bych si to psal sám. Mohly by to být kapky živé vody pro umrtvený a vylidněný venkov – pokud je to myšleno vážně.

Je to o leknutí, když opoziční novinář pochválí vládního politika, ale jestli má být navrhovaná strategie českého zemědělství reakcí na děsivý nářez ODS v krajských volbách, je to krok správným směrem. Je to krok nikoliv po modré, ale po zelené na pozadí spolupráce a dokonce i solidarity obce. A je to dokonce rozhodnější krok, než jaké jsem zaznamenal u opoziční ČSSD, pokud pominu skupinu kolem Petra Petržílka, která tam však nemá hlavní slovo.

Klíčové věty zní negativně (co nepodpořit) i pozitivně (co podpořit).

Negativně: „Maximální omezení podpor na pěstování polních plodin bez vazby na odpovídající rozměr živočišné výroby či zaměstnanost.“

Přeloženo do češtiny: Nejvýnosnější nesmí být monokultura řepky nebo kukuřice pro bioplynky, které vytlačily ze zemědělství dobytek a riskují totální erozi a umrtvení půdy. Nelze podporovat pár strojů brázdících obrovské plochy vzdálených vlastníků, zatímco zbytek vesnice přežívá z důchodu, podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek.