Kdo čekal od sobotní odborářské demonstrace ráznou revoluční akci ozdobenou nějakou tou defenestrací, byl zklamán. Odboráři přišli v klidu připomenout svá práva, a snažili se to říci za všechny, kdo žijí z běžných mezd a platů. Před řídce naplněnou horní částí Václavského náměstí v Praze zazněly obvyklé stížnosti, že je draho a že to takhle dál nejde. Reálné mzdy prudce klesají, ale ceny energií máme jedny z nejvyšších v Evropě a ceny potravin stoupají nejrychleji v Evropě.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula připomněl, že odbory už od začátku roku doporučují využít platného zákona o cenách a regulovat ceny a marže u zdroje. Uvedený zákon zaručuje výrobcům přiměřený zisk, ale nikoliv absurdní zlatokopectví, které pak chce vláda řešit až dotacemi spotřebitelů za cenu šíleného zadlužování státu.

Všechna vystoupení přesvědčivě dokládala, že spoustě lidí u nás je opravdu zle, a některým už jde o život. Jako té staré paní, která musí dýchat kyslík, ale nemá na elektřinu, kterou ten přístroj spotřebuje, jak to bezradně napsala předsedovi Václavu Krásovi z národní rady postižených. Muzikanti z filharmonií zase nedostali dva roky přidáno, zdravotní sestry nedostaly nic za covid, vláda platí pojišťovnám s obrovským zpožděním. Znovu a znovu zaznívaly obavy z vymrzlé a hladové budoucnosti, ale ještě nikoliv zloba a jen zřídka odhodlání, vzít věci do svých rukou.

Takže tentokrát se na Václaváku nic zvláštního nedělo, ale to neznamená, že se nic nestalo. Především byly patrné známky budování koalic. Překvapivá byla třeba účast ekologických organizací Hnutí DUHA a dokonce i Friday For Futures. Dříve stával jejich boj proti uhlí v konfliktu se zájmy odborářů hájících pracovní místa horníků. Ostatně, kdekdo má dnes potřebu svalovat energetickou krizi na „nezvládnutý Green Deal“.

Jenže na demonstraci zaznělo něco jiného. Zástupci ekologických organizací podpořili odborářský požadavek na cenovou kontrolu u zdroje, u výrobce. Požadují také sociální slevy na energii. Příspěvek na bydlení může být dobrý nástroj, ale musel by být vyšší a přístupnější. Teď na něj dosáhne tak třetina potřebných. Přitom už před krizí bylo v zemi 1,25 milionu domácností, které trpěly energetickou chudobou, a teď už jich bude nejméně dvakrát tolik.