Jak říkal můj oblíbený konzervativní filosof Roman Joch, „morální je to, co děláme, když nás nikdo nevidí“. Zkusme tento citát lehce poupravit pro aktuální předvolební situaci, kdy nejčastěji skloňovaným slovem, proč někdo nemůže volit ODS, je slovo důvěryhodnost. A ODS je důvěryhodná, pokud je pravicová, protože takto ji lidé vnímají. Modifikovaná věta by tedy mohla znít: „Pravicoví, a tedy důvěryhodní, budeme jen tehdy, pokud takoví budeme, i když nás nikdo nevidí.“ Tedy v osobním životě a uvnitř politické strany.
Pravicově myslet, pravicově jednat
Jinými slovy, důvěryhodní budeme, pokud do našeho čela, nejen na celostátní, ale i regionální úrovni, postavíme ty, kteří pravicově žijí. Dnes nás nespasí údajně nová tvář, která však nemá absolutně žádnou zkušenost s oblastí, kterou prosazuje. My dnes potřebujeme učitele, kteří každý den bojují o to, aby jejich žáci dostávali nezkreslené a poctivé vzdělání, aby si jejich rodiče mohli vybrat, na jakou školu půjdou a aby učitel byl respektovanou osobu, a tyto principy pak prosazovali ve volbách. Takovou osobu máme, je jí Petr Fiala, a proto je tak úspěšný. Ale není to jen otázka školství, ale i zdravotnictví, podnikání, sociálních věcí, ale i věcí politických, jako je řízení města a specializace na konkrétní oblast.
Není jisté, zda tyto osoby jsou vždy a všude na předních místech kandidátek. Buď neměly štěstí ve vnitrostranické volbě, a nebo prostě podlehly mašinérii, která v zákulisí organizovala rozložení hlasů a jakákoliv svobodná výměna názorů a výběr nejlepších kandidátů nebyly možné. Svobodný, „nezorganizovaný“ hlas se stal hrozbou. Takové chování je však bytostně levicové. Uvnitř strany jsme se tak nejen odnaučili svobodně si vyměňovat názory, diskutovat (a proto jsme ani následně nebyli schopni je vysvětlovat veřejnosti), ale hlavně jsme ignorovali svobodný trh názorů a organizovali je prostřednictvím diktátu omezené skupiny různých kmotrů a kmotříčků, pro něž kritériem nebyla kvalita toho kterého kandidáta, ale čistě jejich mocenský zájem. A potom ani nepřekvapí, že někteří z nich jsou dnes na kandidátkách a označují se jako nová krev…
Ale ne, nechci tady zpochybňovat výběr kandidátů do předčasných voleb. Naše primárky proběhly zdaleka nejdemokratičtěji ze všech politických stran. Troufám si tvrdit, že jsme postavili nejlepší kandidátky za naši historii. Z výše uvedených důvodů však žádná kandidátka nemůže být dokonalá.
Ano soutěži kandidátů
K tomu, aby se však do Sněmovny dostali ti nejlepší kandidáti, však stále existuje nástroj. Jmenuje se kroužkování. ČSSD se jej bojí, hlasy podobného ražení zaznívají bohužel i v ODS. Je to však omyl. Kroužkování je totiž bytostně pravicový institut. Vždyť co jiného, než svobodně uvažujícího občana s vlastní odpovědností bychom měli chtít? Co jiného, než férový souboj všech kandidátů (v rámci pravidel) a výběr toho skutečně nejlepšího bychom jako pravicová strana měli propagovat? A je omyl, že taková výzva je zaměřena proti lídrům kandidátek. Pokud oni obstojí v souboji s ostatními kandidáty, nechť jsou zvoleni (nehledě na to, že už teď, před volbami, mají určitý náskok, což není úplně pravicové). Ale předem omezovat individuální kampaň jednotlivých kandidátů není jen pohrdáním svobodnou vůlí voličů, ale také strachem o vlastní pozici. A to je přesně to, co nám voliči vyčítají.
Nebojme se tedy jít do souboje. Poperme se férově o hlasy voličů a nechť je zvolen ten nejlepší. Pomůže to nakonec celé straně. Zafunguje totiž něco, co zní už od dob Adama Smithe o neviditelné ruce trhu, která prostřednictvím sledování individuálních zájmů přinese prospěch i kolektivu. A to je vrcholně pravicová myšlenka.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
