Zdeněk Hosman: O (ne)vyznamenávání umělců

15.12.2014 16:43 | Zprávy

Už vychladla komentátory povrchně diskutovaná mediální vyvřelina ke státnímu vyznamenávání umělců prezidentem republiky. Tématu rozumějí mnozí, podobně jako fotbalu. Jenže pozor, kopaná prý nemá logiku… Z odstupu uvažme, zda mají být artisté dekorováni.

Zdeněk Hosman: O (ne)vyznamenávání umělců
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezident Miloš Zeman

Úvodem citace: …“když se ten výtvarný pud ve mně projevil, já nepáchal žádné štillébny, kytice a krajinky k radosti vlasti maminky, ponechávaje tuto práci lidem z řádného lože pošlým, buď katolicky, nebo husitsky založeným, s patentovanou morálkou a ustáleným světovým názorem – zkrátka: Já nikdy nesloužil a údržbářem nebyl“ (Josef Váchal, 1884 – 1969; solitér a všestranný výtvarný umělec).

Status umělce dříve a nyní

Ve starověku filosofové Konfucius i Platón nezávisle na sobě uznávali umění pouze za předpokladu, že je užitečné pro stát, tj. pro celek.  V evropském středověku slovo „umělec“ nemá stejný význam jako v novověku, anebo i v současnu. Ve 12. století a ještě v renesanci obory malířství, sochařství a architektura zastupovaly technická (mechanická) umění vedle výše ceněných „umění svobodných,“ například hudby. Ve středověku anonymní výtvarníci – mistři řemeslníci tvořili díla k oslavě Boha. O změnu společenského postavení se pokoušeli umělci italské renesance. Hraběcí tituly od svých patronů dostali například malíři G. Bellini, A. Mantegna, Tizian.  Jak uvádí historik P. Burke: „Pro patrona to byl levný způsob, jak se odměnit za službu, pro umělce to však byla skutečná pocta“ (in: Italská renesance. Kultura a společnost v Itálii; české vydání 1996). V Itálii v době manýrismu byl nově definován koncept umělce odděleného od řemeslníka; vyjádřeno v knize „Idea del tempio della pittura“ (1590); autor Giovanni Lomazzo. V umělecké praxi tak začínají být odlučovány sféry dovedností od znalostí.

Dnes někteří umělci pracují pro bohy byznysu, bůžky lobbingu, ale též pro masmediální sebepropagaci. Od novější doby západní kultury se umělecká individualita mění, postupně slábne, rozpouští se. V současnosti je umělecká osobitost obtížná, neboť   výrazné jedince zahaluje globalizační mlha. A navíc, dominuje „umění“ dneška – reklamokracie. Existuje mediální propaganda předstírání uměleckosti i kult falešné elity. Na stručně zmíněném stavu se spolupodílejí i někteří akademici, respektive teoretici. Když mají umělci v epoše bez významu pocit bezvýznamnosti a zapomnění, hned se sami obecenstvu všelijak připomínají, že tu jsou a přechodně ještě trochu budou.

Ankety, žebříčky, ceny

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: literarky.parlamentnilisty.cz

Zajímalo by mě, jaký je zájem o kandidaturu za SOCDEM?

Hledal jsem totiž kandidáty, ale žádné jsem ani na vašich stránkách nenašel. Nebo jich snad máte tolik, že nevíte koho vybrat? To dost pochybuji, když od vás dost politiků přešlo jinam, což teda já neschvaluju a takové politiky nevolím

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Foltán: Jááá su malýýý myslivéééčééék

17:25 Pavel Foltán: Jááá su malýýý myslivéééčééék

„Jááá su malýýý myslivéééčééék sotvááá flintůůů nesůůů …“ Kdo by neznal tohle a další halekání nocí,…