Pokud sehrála roli módnost institutu dohody o vině a trestu, podotýkám, že v „kauze Zadeh“ u Krajského soudu v Brně se pro tento postup rozhodlo šest obžalovaných včetně Shahrama Zadeha, jenž dosud úporně hájil svou nevinu.

Podstatné je, že ČTK vydala zprávu, jež je sepsaná čtivě a v podstatě je pravdivá. Referuje o jednom ze „zastavení na křížové cestě“ trojice obžalovaných k rozsudku za pokus o vylákání 25 milionů Kč od mohovitého trestně stíhaného muže pod záminkou, že za toto „všimné“ zařídí zprošťující rozsudek pro něj a jeho manželku. Dva z obžalovaných doznali vinu a žádají o dohodu o vině a trestu, pouze jeden trvá na své nevině. Dokazování na tomto jednání se vztahovalo k jeho úloze.

Přesto této hezky napsané zprávě vytýkám zastírání pohoršlivých skutečností. Jak známo, ďábel se skrývá v detailu a zde se pod uhlazeným povrchem skrývají detaily vskutku pobuřující. Pravdivě se uvádí, že pachatelé dostali pouze 10 milionů Kč. Čtenář by mohl litovat jejich oběti, že vydaly tolik peněz, za které nic nedostaly, a které už asi nedostanou zpět, nebo jim závidět bohatství. Ve skutečnosti není třeba litovat poškozené, ale stát, neboť se jednalo o předstíraný převod peněz, který policie provedla za účelem usvědčení pachatelů. Ze sdělení, že pachatelé peníze použili pro vlastní potřebu, pak vyplývá, že není známo, kam se většina z částky poděla a zajištění návratnosti prostředků je sporné. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by pachatelé skutečně peníze použili k podplácení soudců či kohokoli jiného. Nepřekvapilo by mě, kdyby je měli někde „pod kamenem“ v naději, že si je jednou užijí.