Stojí za námahu všimnout si, co kromě tohoto skandálu zbylo po působení Pavla Blažka ve funkci ministra spravedlnosti. Především sám Pavel Blažek si odnesl poznatek, že „žádný strom neroste do nebe“. Dosud mu všechny kulišárny procházely, ale na té poslední si zničil pečlivě budovanou kariéru. Nelze ovšem vyloučit, že skrytá odměna od darknetové mafie by mu za to stála, i když by se jejím přijetím vyloučil ze společenství slušných lidí.

Naproti tomu pánové Petr Fiala a Zbyněk Stanjura se přesvědčili, jak škodlivá může být politická korektnost či přehnaná společenská slušnost, která jim nedovolila Pavla Blažka zastavit dříve, než svou nepřístojnost dokonal, popřípadě, pokud proti němu nezasáhli dříve, než drzá novinářka vynesla ostudu na světlo boží. Kdyby na místě Petra Fialy a Zbyňka Stanjury v danou chvíli seděli Andrej Babiš a Alena Schillerová, určitě by Pavlu Blažkovi nedali možnost takto se rozvinout. Přesto si myslím, že váhavost zmíněných představitelů Spolu není důvodem k demisi vlády.

Za pozornost by stál stav vnitřního administrativního řízení ministerstva, v kterém Pavel Blažek úřad zanechal. To ale není téma pro nezasvěcenou veřejnost. Chtěl jsem jej ještě před propuknutím aféry na základě mých úřednických zkušeností upozornit na určité problémy, ale neumožnil mi to. I když jsme v době jeho prvního mandátu spolu dobře vycházeli a naše jednání dne 23. srpna 2022 proběhlo v pohodě, od té doby mě k sobě nepustil mimo pár minut ve Sněmovně dne 5.prosince 2024. Písemné výstrahy by neměly smysl, protože by je za něj jako nesmysl vyřídili úředníci, o jejichž kompetentnosti pochybuji, jichž se ostatně mohly týkat.