Vstupuji do debaty s tím, že v návaznosti na stanoviska spolku Šalamoun dlouhodobě prosazuji přechod státního zastupitelství na třístupňovou soustavu, aniž bych považoval za nezbytné současně zrušit vrchní soudy. To mi nebrání nesouhlasit s některými detaily předlohy a podporovat poslanecký návrh – sněmovní tisk 432 (http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&T=432) – poslankyně Olgy Havlové, který se s ministerskou předlohou shoduje přijetím třístupňové soustavy státního zastupitelství. V mém zorném poli jsou čtyři významné aktivní osobnosti, ovládající debatu: bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, nyní členka Ústavně právního výboru PS a předsedkyně jeho podvýboru pro justici a soudní samosprávu, její nástupce Robert Pelikán, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Můj osobní postoj není nepřátelský vůči žádnému z nich. V zásadním přístupu ke koncepci uspořádání státního zastupitelství jsem v  rozporu pouze s Helenou Válkovou, což je paradox, protože je mi z nich lidsky nejbližší. Souhlasím ale s řadou jejích dílčích výhrad k ministerské předloze zákona.  

O  potřebě novelizace stávajícího zákona začala mluvit bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká již v r.2006. V r.2010  ODS  využila pobouření veřejnosti a „války žaĺobců“, vyvolaných zásahem Nejvyššího státního zastupitelství do kauzy bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, a pustila se do volebního boje s heslem nápravy stavu státního zastupitelství, která měla zahrnovat odvolání Renaty Vesecké, její nahrazení spasitelem s čistýma rukama a přijetí nového zákona o státním zastupitelství. Zrodila se mantra o potřebě prohloubení nezávislosti státního zastupitelství, pod kterou si každý představoval něco jiného: od pouhého zajištění neodvolatelnosti nejvyššího státního zástupce až po fundamentalistické usilování o ústavněprávní začlenění státního zastupitelství do soustavy orgánů státní moci jako jejího čtvrtého sloupu, podřízeného přímo pánubohu.

Předloha nového zákona se zrodila převážně na půdě Nejvyššího státního zastupitelství po vystřídání „hříšnice“ Renaty Vesecké „spasitelem“ Pavlem Zemanem. Ze slabého postavení nejvyššího státního zástupce, odděleného od hlavní masy státních zástupců vrchními státními zastupitelstvími, velké změny v chování soustavy státního zastupitelství nemohl provádět. Nemohl tedy splnit očekávání, vkládaná v jeho příchod jako spasitele. Řešení se našlo v přechodu na třístupňovou soustavu státního zastupitelství vypuštěním vrchních státních zastupitelství jako nadbytečného stupně. K tomu se v souladu s dobovými evropskými trendy přidal jako další prvek záměr zřídit speciální úřad pro potírání závažné majetkové a hospodářské trestné činnosti a korupce. V případě přijetí zákona by Česká republika byla jedním z posledních evropských států, který „speciál“ zřídí.

Propuštění předlohy zákona do legislativního procesu se ministrovi spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi kvůli odporu tehdejšího předsedy vlády Petra Nečase nedařilo. Uspěl až jeho nástupce Pavel Blažek, jenž ji protlačil do prvního čtení ve Sněmovně. Pak padla vláda a jeho socialistická nástupkyně Marie Benešová vzala návrh zpět.