V neprospěch obžalovaných žalobce a senát Aleše Novotného použili revizní zprávy z 5. a 6.prosince 2010 o stavu slaboproudé rozvodné sítě. Vypracoval je revizní technik, který se zdržoval celý den na staveništi a pořizoval dílčí revizní zprávy po dokončení jednotlivých úseků sítě. Podle mínění nekompetentního žalobce měly být zprávy dokladem o dokončenosti elektráren, jímž nebyly, protože v době jejich pořízení k nim ještě nebyly připojeny fotovoltaické panely. Jejich předložení mělo proto také mít podvodný charakter. Uvedený způsob pořízení revizních zpráv odpovídal dobovým zvyklostem a normám. Až v r. 2015 vznikla judikatura, která je zpochybňovala.

Žalobce Radek Mezlík zprávy z neznalosti vyhodnotil jako další důkaz podvodného jednání investorů a jejich akceptování ředitelkou licenčního odboru ERÚ Michaelou Schneidrovou uznal za trestný čin. Jeho neználkovství napravil až Nejvyšší soud ČR na základě dovolání, ale v té době již měla paní odsouzená za sebou 7 měsíců života ve věznici ve Světlé n.S. na případné adrese „Rozkoš 990“. Nejvyšší soud ji nechal propustit na svobodu do nepříjemného postavení obžalované, stíhané na svobodě. Zatvrzelý žalobce Radek Mezlík jí tuto svízelnou etapu života prodloužil beznadějným odvoláním proti zprošťujícímu rozsudku. Jistě na něj nevzpomíná v dobrém.

Řízení, postavené na defektech, popsaných v dřívějších dílech, ale přece jen dospělo k vyhlášení prvostupňového rozsudku. Předzvěstí úrovně písemného vyhotovení bylo jeho ústní vyhlášení. Předseda senátu Aleš Novotný při něm nařkl obžalovanou Alenu Vitáskovou, že se do své vysoké funkce dostala na přímluvu Jany Nagyové, ředitelky sekretariátu předsedy vlády, tehdy ikony pojmu „korupční státní úředník“. Dále se podivoval, proč z bývalého vedení ERÚ si ponechala právě spoluobžalovanou Michaelu Schneidrovou, o které měl vědět, že do ERÚ přišla později než Alena Vitásková.