Účel byl jasný: zatčení policisty, bývalého policisty a celníka příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vzbudilo pozornost veřejnosti a navíc otevřenou nevoli ministra vnitra Milana Chovance a některých opozičních politiků, mezi nimiž zvlášť jasně zazněl hlas nepochybně kompetentní poslankyně Jany Černochové. “Otázky” na sebe vzaly úkol uchlácholit aspoň laickou veřejnost, uspat ji do povědomí, že vše, co se stalo, se děje podle práva, k znepokojení nejsou důvody, a tak je to vždy a nikdy jinak…

Režie pořadu byla přesná: moderátor kladl věcné, zdánlivě choulostivé či záludné otázky v promyšleném pořadí a Pavel Zeman velmi inteligentně odpovídal způsobem, vyhovujícím zadání: nahrazení zákonem zmocněné Generální inspekce bezpečnostních sborů zákonem nezmocněným celorepublikovým útvarem policie je v naprostém pořádku. Po věcné stránce je vysvětlení prosté: ÚOOZ vyšetřoval jakési podezření a v postupu vyšetřování narazil na výše zmíněné speciální podezřelé, o nichž se na začátku akce nevědělo. Dozorová státní zástupkyně Lenka Bradáčová usoudila, že předání věci Generální inspekci bezpečnostních sborů v tomto okamžiku by zpomalilo vyšetřování, protože noví vyšetřovatelé by se teprve museli s věcí seznámit, proto případ ponechala Šlachtovým detektivům. Pavel Zeman k tomu podotkl, že si takový postup dovede představit a zdůraznil, že státní zástupce je pánem přípravného řízení, jemuž se policie musí podřídit. Kromě toho se pozastavil nad tím, že politici, kteří kritizují ponechání věci v rukou Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, nadřazují formální stránku věci nad její obsah.

Pavel Zeman ani jinak odpovídat nemohl, protože v době, kdy pořad probíhal, již bylo rozhodnuto o vazbě pro dva zadržené. I kdyby o správnosti rozhodnutí Lenky Bradáčové pochyboval, stavovská solidarita by mu jiné vyjádření nepovolila, neboť by tím zpochybnil legitimitu celého stíhání zadržených od samého počátku. Kromě toho pozvání do pořadu dostal právě proto, že poptávka byla přesně po takových odpovědích, jaké poskytl.

Jako laik ale soudím, že jeho odpovědi nejsou tak jednoznačně správné, jak se na první pohled zdá. Námitka proti nadřazení pozornosti k formě před zájmem o obsah by snad byla na místě, kdyby se jednalo o vyhodnocení důkazů. Zde však jde o sporný výklad procesního práva, a tam je zachování formálních pravidel naprostou nutností, významnou zárukou férovosti procesu a nástrojem obrany proti libovůli policie, žalobců a soudců v celém trestním řízení. Shodou okolností v těchto dnech Ústavní soud obnažil závažné důsledky nedbání formálních pravidel v přípravném řízení: právě díky státnězástupcovské libovůli v jejich výkladu docházelo v nedávné minulosti ke krácení práva na zákonného soudce příliš sebevědomými státními zástupci.

Z tohoto pohledu je sporný také názor na absolutistické postavení dozorového státního zástupce: podle vysvětlení Pavla Zemana stojí jeho vůle nad zákonem. Generální inspekce bezpečnostních sborů není vnitřní organizační složka Policie ČR, která by se samozřemě musela podrobit rozhodnutí dozorového státního zástupce, ale samostatný bezpečnostní sbor, jehož poslání a pravmoci určuje speciální zákon. Státní orgán smí činit jen to, co mu zákon přikazuje nebo dovoluje. V daném případě bylo Generální inspekci bezpečnostních sborů plnění zákonného zadání znemožněno, a naopak byl pověřen policejní útvar, který “hon na policisty” nemá ve své “pracovní náplni”. Nepochybuji o dobrých úmyslech pražské vrchní státní zástupkyně, nicméně mi připadá, že vyřazení Generální inspekce ze hry je poněkud extra legem.