Mediální zájem o dění v resortu spravedlnosti obecně a ve vězeňství zvlášť nepřekvapuje.  Jednání paní ministryně Heleny Válkové již od nástupu do úřadu působí dojmem, že tato na pohled křehká dáma nevynechá skutečně žádnou příležitost vyvolat nějakým překvapivým zásahem hněvivou odezvu na své konání. Je jiná než její předchůdci: téměř všecky převyšuje úrovní odbornosti, je nepolíbená politikou a zřejmě nemá stranickopolitické ambice: přišla s úmyslem napravit justici a vězeňství podle svých představ a za naplněním úmyslu jde se suchou věcností pokud možno přímou cestou. Na rozdíl od předchůdců nebere ohled na svou politickou budoucnost, nemusí proto dělat kompromisy. O osobní popularitu se nestará.

V kuloárech se šeptá, že je první na řadě pro případnou obměnu ministrů. Šeptandu šíří hlavně bulvár, vyjadřující zbožné přání těch, jimž paní ministryně „šlápla na kuří oko“.

Příčinou současných útoků na ni je její energický postup ke změně poměrů ve vězeňství. Jeho obětí se stal odvolaný generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal, který včas nepochopil, že paní ministryně není žena, jež ničemu ve vězeňství nerozumí, ale ze zákona jeho nadřízená, které odpovídá za stav ve svém oboru působnosti. Poměr jeho a jejího postavení odpovídá obvyklým poměrům v demokratických právních státech, v nichž bezpečnostní sbory jsou sice hlídacím psem státu, ale nadřazené civilní složky je drží na řetězu. Dále nepochopil, že z nadřazeného postavení ministryně vyplývá nepříjemná skutečnost, že směr vývoje vězeňství se bude odvíjet od jejích představ, takže jeho snaha poučit ji o tom, co lze a nelze, narazí na zeď. Tím, že odmítl její koncepci řízení vězeňství a  obhajoval současný nehospodárný systém s přebujelým generálním ředitelstvím navíc prokázal, že trpí profesní slepotou. Je to  škoda: Petr Dohnal je profesionál, který se vypracoval do hodnosti generála a postavení generálního ředitele „od píky“. Mohl vykonat mnoho užitečného, kdyby se včas oprostil od hojně rozšířeného přesvědčení oprýmkovaných povýšenců o nadřazenosti nad „civilisty“ obecně, nad ženy v řídícím postavení zvlášť, a o nezměnitelnosti zavedených poměrů.

Nebylo by ale správné vyčítat Petru Dohnalovi, že nečekaný pád z výšky přijal s nelibostí a začal se bránit proti odvolání právními prostředky, pokud by se omezil jen na ně. Je přirozeným lidským právem hájit své dobré. Před ním se ostatně touto cestou pustili jiní vedoucí pracovníci resortu. Dopadli různě.