Lenka Bradáčová má nesporně pravdu: současná struktura organizace a řízení státního zastupitelství je trvale neúnosná. Především konzervuje zemské uspořádání státu, čímž ztěžuje zachování jednoty způsobu vedení trestního řízení na celém území. Nadto územní struktura státního zastupitelství není v souladu s uspořádáním policie, které naopak je v souladu se strukturou místní samosprávy. Vztah mezi státním zastupitelstvím a policií je velmi těsný, protože jedním z hlavních úkolů státního zastupitelství je dohled nad zákonností postupu policie v předžalobních fázích trestního řízení. Také obecné požadavky teorie řízení vyznívají ve prospěch záměrů nejvyšší státní zástupkyně: řízení je obousměrným přenosem informací. Čím složitější je kanál přenosu informací, tím častější jsou jejich přenosy mezi články, a při těch dochází ke ztrátám informací. „Polopatisticky“ řečeno: čím složitější je struktura organizace a řízení, tím nižší je výkonnost soustavy.

Překvapuje mě ale, že námětu, který Lenka Bradáčová nastolila, se bez ohledu na její názor o nutnosti zahájit diskusi až po volbách, nechopili někteří politici. Svědčí to o jejich obecném nezájmu o obecný stav trestního řízení, který není dobrý a snižuje kvalitu života občanů. Ale zajímá vůbec politiky kvalita života občanů ?

Do debat kolem návrhu zákona o státním zastupitelství, prosazovaného bývalým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem (jemuž stála Lenka Bradáčová po boku) jenž měl přinést zrušení vrchních státních zastupitelství, jsem se aktivně zapojil jako člen Spolku Šalamoun. Spolek předložil svůj návrh zákona, který se dokonce dostal do eklepu Poslanecké sněmovny, ale k jeho projednání nedošlo. Tehdejší doba ale byla jiná než dnešní: papalášství ještě tolik nebujelo a občanští aktivisté byli vítanými účastníky diskusí, dokonce se s námi pracovně bavili ministři.