Žalobce viní SAZ jako hlavního obžalovaného, že v době pobytu ve vazbě v r.2005 ustavil organizovanou zločineckou skupinu, s jejíž pomocí si obstarával podklady pro ovlivňování ve prospěch svůj a dalších obžalovaných trestního řízení ve věci daňových podvodů, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46 T 5/2015.

Vše začalo tím, že se nedostavil ani jeden ze dvou svědků, předvolaných na dopoledne. Nebylo to ovšem velké překvapení, protože oba pány předcházela pověst nespolehlivých svědků. Předseda senátu za těchto okolností dal prostor obhajobě a obžalovaným k dotazům a vyhlášením stanovisek. Využil toho SAZ, který zaplnil svým vystoupením zbytek dopolední části jednání.

Předpokládám, že senát a státní zástupce nebyli potěšeni tím, co si vyslechli. Připouštím, že pan obžalovaný je mohl proti sobě popudit, což se mu může vymstít. Zvlášť proto oceňuji, že jej předseda senátu nechal mluvit bez přerušování téměř do konce, ač z výrazu jeho obličeje bylo patrné, že jej slyšené netěší.

Kdybych měl možnost panu obžalovanému radit, určitě bych doporučil, aby tolik „netlačil na pilu“. Dodávám ale, že jej znám dosti dlouho jako člověka vybraného společenského vystupování, z něhož vyzařuje empatický vztah k lidem. Chová-li se nyní před soudem jinak, soudím, že jde o následek dlouhodobého týrání vazbou, kterou  jako laik považuji za nadbytečnou. Povahu jeho dnešního projevu mohla nepochybně ovlivnit nelibost nad rozhodnutím zdejšího soudu z 1. listopadu 2017 o nevyhovění jeho žádosti o propuštění z vazby. Soud trval na důvodnosti jak vazby útěkové, tak předstižné. Jako laik se odůvodnění usnesení podivuji, neboť mi jeho větší část připadá jako popření funkce „zdravého selského rozumu“ jako nástroje hodnocení skutkových zjištění. Co např. říci na to, že složení kauce 150 milionů Kč u Krajského soudu v Brně v řízení  sp.zn. 46 T 5/2015 soud nehodnotí  jako obecnou pojistku proti útěku, ale naopak ji  používá jako doklad majetkových poměrů pana obžalovaného, které by mu usnadnily život v zahraničí po útěku, čili jako faktor zvyšující riziko útěku. V úvahách o možnosti útěku navíc soud zcela pominul nebezpečí, jež by mu při pobytu mimo Českou republiku hrozilo ze strany Íránské islámské republiky. V části, týkající se důvodnosti vazby předstižné soud vyčítá panu obžalovanému „diskreditaci státního zastupitelství a justice“, z nichž jej neviní ani žalobce. Zejména má být důvodem pro zachování vazby předstižné právě domnělá trestná činnost, ke které docházelo po jeho propuštění  z dřívější vazby, ač soudu je známo, že hlavní vykonavatelé nepravostí byli spolupracovníci policie a ti ostatní jsou obžalovaní společně s ním. S kým  a proč by měl pan obžalovaný pokračovat v trestné činnosti ? Ostatně těžiště domnělé trestné činnosti spočívalo v obstarávání svědeckých výpovědí, tedy jednání, na které má obžalovaný stejné právo jako státní zástupce a policie. Ostatně příprava ovlivňování svědka není trestná. Ano, svědecká prohlášení měla prý být nepravdivá, ale soud jejich pravdivost dosud nezkoumal, možná právě proto, že jde o Achillovu patu obžaloby. Pokud jim přesto přikládá stejný význam jako žalobce, působí to dojmem, že zapomněl na zásadu in dubio pro reo ve spojení s presumpcí neviny a ví již předem, že SAZ odsoudí, i když dokazování není  zdaleka u konce a závěrečné řeči nezazněly. Je smutné, že soud si při tom byl vědom, že vazba se protahuje také kvůli loudavému přípravnému řízení.