Při prvním seznámení s případem mě zaujalo, že ho údajně ohrožovali současně přiložením hlavně pistole k hlavě a přiložením ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou tekutinou, což ve mně vzbudilo pochybnost o reálnosti popsané události.

Motivem Novotných mělo být přinucení Pavla Buráně ke splacení obrovského dluhu, k čemuž se dosud neměl.

Zakuklenci měli být čtyři, ale přepadení na silnici se zúčastnili jen tři. Čtvrtý se prý pohyboval pouze ve vile a policie jej nedokázala identifikovat, pokud se o to vůbec pokusila.

Proces se z počátku vyvíjel pro Novotné hrozivě. Ještě 17. prosince r.2019 je senát Radomíra Koudely odsoudil k sedmi a čtyřem letům odnětí svobody, i když současně zprostil obžaloby domnělé zakuklence. Uvěřil tedy, že obžalovaní spáchali žalované skutky, i když bez pomocníků to nebylo možné. Po vyhlášení rozsudku mi předseda senátu v předsálí sdělil, že je nešťastný z toho, že musel vyhlásit tento rozsudek. Od té doby přemýšlím, co myslel slovem musel.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání obžalovaných zrušil rozsudek takovým způsobem, že z jeho argumentace nezůstal kámen na kameni. Věc vrátil k novému projednání do Zlína, přičemž stanovil nalézacímu soudu závazné pokyny k doplnění dokazování a rozhodl, že případ má soud projednat ve změněném složení senátu. Ze senátu shodou okolností vypadl přísedící, který se zapletl do trestné činnosti ke škodě obžalovaných Novotných. Předseda senátu Radomír Koudela si tak mohl případ ponechat. Se závaznými pokyny odvolacího soudu si hlavu nelámal a během jediného dopoledne se dopracoval ke zprošťujícímu rozsudku s tím, že se skutek nestal. Rozhodnutí opřel o podřízenost právnímu názoru odvolacího soudu, ale současně v jeho odůvodnění dal jednoznačně najevo, že je nadále přesvědčen o vině obžalovaných.