Příkladem je informovanost průměrného českého občana o  dění ve Španělsku: turisty hojně navštěvovaná země je například z hlediska znalosti vnitropolitických událostí pro velkou část české veřejnosti terra incognita. Novináře příliš nezajímá. Jako by Pyreneje byly stále hrází, oddělující Španělsko od větší části Evropy. Za těchto okolností se nemůžeme divit, že se naše veřejnost nedověděla o krátké návštěvě Angely Merkelové v Madridu za účelem významných  konzultací s jejím španělským protějškem Mariano Rajoyem před setkáním státníků v Minsku.

To je ovšem naprostá drobnost proti přehlížení skandálu v Katalánsku, jehož skutkový základ je tak děsivý,   že při seznámení s ním se nelze vyhnout otázce, jak je možné, že významný státní činitel se mohl řadu let dopouštět daňových a jiných nepravostí a přitom si zachovat oblibu veřejnosti a neposkvrněnou tvář počestného občana. Z toho důvodu   stojí případ „Pujol“ za pozornost bez ohledu na to, že jeho dopady sotva ovlivní život u nás. V každém případě může posloužit jako zdroj poučení a inspirace pro občany i pro orgány činné v trestním řízení.

Kauza nazrávala od r.2012, kdy padlo první trestní oznámení a naplno propukla veřejným doznáním podezřelého ze dne 25.července 2014.

Ústřední postavou je 84letý Jordi Pujol i Soley, zakladatel katalánské autonomistické strany a po dobu 23 let  předseda katalánské autonomní vlády.

Je charismatická osobnost, požívající respekt i u svých odpůrců. Vysoce inteligentní, vzdělaný a cílevědomý politik se silným „tahem na branku“, pravicově smýšlející praktikující katolík, přivedl svou stranu k opakovaným volebním vítězstvím a vládl Katalánsku 23 let. Má nesporně obrovskou osobní zásluhu na tom, že se Katalánsko stalo nejrozvinutější autonomní oblastí Španělska a dosáhlo takového stupně autonomie, že mu do postavení samostatného státu chybí již jen krůček.