„Mluvící hlava“ přímo zaduněla hloupostí: ministr překročil svou pravomoc, nejmenovat výjimečně kvalitního soudce by směl jen za výjimečných okolností a pro tvrzení o jeho odpovědnosti za škodu, způsobenou státu, nemá důkazy, neboť o jeho odpovědnosti nerozhodl kárný soud. Na rozdíl od dříve naznačeného názoru soudce Libora Vávry neupozornila, že by se pan ministr vyhnul potížím, kdyby podle vzoru pana prezidenta své rozhodnutí neodůvodnil.

K věci se už vyjádřil kdekdo, kdo si myslel, že k ní má co říci. Jediný, kdo mlčí, je ten, jehož osobního zájmu se spor týká: soudce Aleš Novotný. Zřejmě očekával, že stejně jako ho kdysi zaštiťoval bývalý místopředseda soudu Aleš Flídr, který zorganizoval petici soudců v jeho prospěch a povoloval mu soustavné překračování procesních lhůt, teď ho za něho bojovala Soudcovská unie.

Čestný chlap by se ale ozval odmítnutím domněnky, že za rozsudky, jimiž vznikla státu škoda, nenese odpovědnost, protože jde o rozsudky senátní a není známo, jak o nich hlasoval. Souhlas s tímto tvrzením je pro něj ve skutečnosti ponižující.

V článku Nátlak na ministra spravedlnosti (ZDE) jsem srovnal senát Aleše Novotného s dalšími deseti senáty Krajského soudu Brno. Jeho senát znám dobře, protože jsem se pravidelně zúčastňoval hlavních líčení od června r. 2014 až do listopadu r. 2021 a mám z nich zvukové záznamy. Nezaznamenal jsem, že by se vlídné přísedící někdy na něco zeptaly. Představa, že by snad mohly usměrnit nebo dokonce nesouhlasit s právními názory svého předsedy, mě rozesmála.