Pavel Buráň se vydává za oběť vydírání, zorganizovaného bývalým společníkem, jemuž měla pomáhat manželka. Jejich stíhání vyvolal 9. října 2014 oznámením na služebně zlínské (proč ne uherskohradišťské?) policie. Jeho pohled na události přejímají články různých autorů, různá vystoupení v televizi Luboše Xavera Veselého, knihy Zločiny beze zbraní 2 (zatím zakázaná distribuce) a Zločiny beze zbraní 2c a také veřejná vystoupení předsedy spolku Šalamoun Václava Peričeviče. Poslední článek vyšel včera na Parlamentních listech (ZDE). Kromě toho se Pavel Buráň činí i provozováním vlastních internetových stránek (ZDE).

Nikdo se nezamýšlí nad vlivem mediálního řádění na život zproštěných obžalovaných. Během dlouhých let trestního stíhání zažili spoustu nepříjemností, jež vyvrcholily dvěma nepravomocnými rozsudky s vysokými tresty odnětí svobody. Po zproštění se těšili na klid, ale na ten zřejmě nemají nárok.

Společným základem všech mediálních projevů je legenda o „únosu“ Pavla Buráně do vily manželů Novotných, provedeném darebáky, na první pohled předstírajícími příslušnost k policii. Ve vile pak následovalo vyhrožování usmrcením poškozeného i jeho dětí, prováděné důkladně; kromě pistole sloužila i injekční stříkačka s neznámou tekutinou. Po něm již za nepřítomnosti „únosců“ došlo k podpisu listin, jimiž si bývalý společník zajistil splacení svých pohledávek. Po podpisu se Pavel Buráň nevzdálil, ale jako třešnička na dortu nakonec následovala bohapustá pijatyka na oslavu usmíření. Alkohol měl v krvi ještě po krátkém spánku při příchodu na zlínskou policejní služebnu časně ráno.