Většina příslušníků zmíněných komunit odvádí dobrou práci, ale černé ovce mezi nimi dokáží změnit svým spoluobčanům pozemský život v očistec.

Příčinou přehmatů bývá tu odborná nezpůsobilost, tu obecné pohrdání až zášť k obviněným, jindy nesvědomitost, lehkomyslnost, potřeba hojit si na obviněných komplex méněcennosti a případ od případu i jiné vlastnosti. Ale všechny škodiče spojuje jedno: nedbání presumpce neviny a zásady „in dubio pro reo“, obojí ve spojení s naprostou neúctou k osobní svobodě, která je kromě života a zdraví tím nejcennějším, čím je lidská bytost nadána. 

Naštěstí z našeho trestního práva zmizel trest smrti. Jsme díky tomu ušetřeni takových novinek, jakou je například zpráva z U.S.A. o rehabilitaci čtrnáctiletého chlapce sedmdesát  let po jeho popravě nebo o podobném příběhu dokonce z Číny.Nemylme se: kdyby byl u nás trest smrti povolen, posedlíci mezi žalobci v součinnosti se soudci s hroší kůží by rovněž občas nechali popravit nevinného.

Na vyvolání nespokojenosti s poměry stačí vědomost o trápení obětí, které platí za posedlost nesvědomitých vymahačů spravedlnosti pobytem ve vazbě buď zbytečné (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014050801) nebo delší než je nezbytně nutné. Ačkoli se nepodílím na akcích na podporu obžalovaného Davida Ratha, připomínám jeho popis podmínek vazby: jsou kulturního národa nedůstojné a byly by nepřijatelné, i kdyby je snášeli skuteční pachatelé. Ale bohužel jimi strádají i obvinění, kteří jsou z právního hlediska nevinní, a také oběti nespravedlivých procesů. Veřejnosti dobře známý případ Davida Ratha (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012082401) je vhodný i jako ukázka, čeho jsou žalobci schopni, aby obviněnému prodloužili vazbu, i když už platnost vazebních důvodů z ústavněprávního hlediska pominula (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014010501): hranice mezi pouhým „tlačením na pilu“ a lží je prostupná a její překračování jim jejich „vrchnost“ zásadně toleruje.

Úpornost snahy některých žalobců a s nimi spřažených soudců držet obviněné v útěkové vazbě donekonečna je o to nemravnější, že pachatelé dnes téměř nemají kam uniknout. Policejní „lovci lebek“ je úspěšně dohánějí i v odlehlých částech světa, jako je Indonésie, Seychely, Thajsko, celá karibská oblast.