Kupodivu se neozval žádný pískot z bulváru kvůli zásadnímu myšlenkovému veletoči, který ministerstvo udělalo proti návrhu, s kterým chtěla přijít na koaliční radu bývalá ministryně Helena Válková.

Pohodový pohled na  nadějnost ministerské předlohy nepokazila ani skutečnost, že o deset dní dříve, než nákladný státní aparát doklopýtal ke konci úsilí o  zplození návrhu zákona, se objevil ve Sněmovně poslanecký návrh Olgy Havlové (Úsvit). Média jej v podstatě nevzala na vědomí. Vyjádřila se k němu pouze Česká justice, která jej zesměšnila označením za „lidovou tvořivost“ a navíc jej pohaněla uvedením nepravdivých informací o jeho obsahu.

Nicméně pohodu narušil varovný hlas, který se 1. dubna ozval z pražské Hanspaulky, ze sídla Institutu Václava Klause. Bývalý pan prezident uspořádal osmé Rozmluvy na Hanspaulce, které zaměřil na problematiku státního zastupitelství. Podle zápisu, uveřejněného na internetových stránkách Institutu  si k sobě pozval špičkové odborníky z různých právnických profesí. Jejich debata mu měla umožnit orientaci v problematice, která je mu vzdálená, ale zajímá jej, protože je v současnosti velmi živá.

Skutečně se zde sešli lidé, kteří jsou odbornými autoritami a mají vliv na veřejné mínění. Zřejmě nebyli vybíráni podle svého vztahu k rušení vrchních státních zastupitelství, nicméně se v něm shodli. Právě proto je nezbytné vzít jejich hlas na vědomí jako předzvěst možných potíží při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. 

Přítomní se v zásadě jednomyslně shodli na záporném postoji k záměru ministerstva spravedlnosti zrušit vrchní státní zastupitelství a zřídit speciální (tzv.„protikorupční“) státní zastupitelství. Dále vyjádřili obecnou pochybnost o potřebnosti nového zákona. Odmítli také mantru o potřebě prohlubování nezávislosti státních zástupců, která je podle jejich názoru dostatečně zabezpečena již současnou právní úpravou. Upozornili, že ve skutečnosti nejde o lepší zabezpečení nezávislosti, ale o snahu o nekontrolovatelnost. Vyslovili obavy ze snahy státních zástupců o vyčlenění úřadu z rámce moci výkonné do samostatné složky státní moci, nepodléhající kontrole vládou. V takovém vývoji by viděli ohrožení demokratického charakteru státu. Posléze se shodli na tom, že struktura státního zastupitelství má kopírovat uspořádání soudní soustavy, čili pokud existují vrchní soudy, neměla by se rušit vrchní státní zastupitelství. Možností zrušení vrchních soudů se ale vůbec nezabývali. Zřejmě jejich existenci považují za danost, na které není co měnit. Projevili naprosté nepochopení pro záměr zřídit speciální státní zastupitelství, o němž soudí, že není potřebné, protože jeho úkoly v dostatečném rozsahu zvládají současné 6. odbory vrchních státních zastupitelství. Nicméně vzali na vědomí, že se jedná o celoevropský trend, jehož výrazem je i vznik Mezinárodní asociace protikorupčních orgánů. Namítali však, že je mylné tvrzení, že se u nás dosud korupce nedostatečně stíhala, protože chyběla legislativa a specializovaný úřad.