Veřejnost při hodnocení prezidentů si mimo jiné všímá rozdílnosti způsobu, jímž jednotlivé hlavy státu svou pravomoc využívaly.

Prezident republiky Petr Pavel, stejně jako před ním bývalý prezident Václav Klaus, se rozhodl nevyužít možnost, danou trestním řádem, a přijmout podíl ministerstva spravedlnosti na vyřizování žádostí o milost. Zatížil sebe a svou kancelář rozsáhlou agendou. Úroveň jejího zvládnutí ovlivní stopu, kterou v tomto ohledu za sebou zanechá, až mu vyprší mandát.

V těchto dnech Petr Pavel překvapil veřejnost udělením prvních čtyř milostí. Jeho předchůdcům se stávalo, že některá rozhodnutí o udělení milosti veřejnost přijala s nevolí. Myslím, že v případě těchto jeho milostí to nehrozí. Ve všech zmíněných případech došlo k zmírnění dopadů trestního práva do života odsouzených a jejich blízkých, s nímž lze souhlasit.

Rozhodnutí zbavit se vlivu ministerských úředníků na rozhodování o milostech staví prezidenta republiky do příznivého světla. Otázky ale může vyvolat skutečnost, že od začátku roku dorazilo na Hrad 700 žádostí, ale prezident uspokojil jen čtyři žadatele. Spolek Chamurappi, jehož jsem představitelem, o milost nežádal. Nejsem tedy mezi stovkami zklamaných žadatelů, kteří by rádi znali odpověď na otázky: Proč jen čtyři milosti, a proč padlo prezidentovo oko právě na ně? Jakým způsobem se provádí vyhodnocování žádostí a kdo konkrétně se jím zabývá? Budou následovat další milosti? Je naděje, že se dostane i na některé další, o nichž prezident dosud nerozhodl?