Zvlášť silné obavy vyvolává zneužívání orgánů činných v trestním řízení, protože ve státě, nedbajícím svých zákonů, se jejich obětí může stát prakticky kdokoli. Nikdo si nemůže být jistý, že se ho to netýká, že bude ušetřen.

Důvodnost strachu z českých orgánů činných v trestním řízení dokazuji na jejich zacházení s obžalovaným českým a iránským občanem Shahramem Abdullahem Zadehem, kterého média a někteří politici v rozporu s presumpcí neviny již odsoudili za krácení daní a soustřeďují na něj nenávist lůzy, ač soud s ním ještě nezačal a o důkazní situaci jim není nic známo. Jako laik mám mírné pochybnosti o důvodnosti jeho obžaloby,ale téměř naprostou jistotu, že řízení proti němu není férové. Pochybností o důvodnosti obžaloby se mohu vzdát,    pokud mě k tomu přivede hlubší  seznámení s dokazováním při hlavním líčení.  Pochybnosti o férovosti procesu ale mají příliš pevný základ, takže zůstanou nejspíš nezvratné. Hlavním nástrojem žalobce k překonání důkazní nouze je totiž svědectví zakladatele a významného manažera zločinného spolčení, který Shahrama Abdullaha Zadeha vtáhl do rozjetého „obchodu“, vyjednal s ním půjčku pro základní firmu zločinné sítě a sám si od něj půjčil více než 4 miliony Kč (věřitel ve vězení je pro dlužníka terno). Z mého laického pohledu se jedná o spolupachatele, který díky porozumění pro potřeby policie a žalobce nebyl ani stíhán a samozřejmě nemusel do vazby (pozor! nejde o spolupracujícího obviněného, ale prostého svědka).

Veřejnosti není o  osobě Shahrama Abdullaha Zadeha mnoho známo. Měla by vědět aspoň tolik, že jeho rodina byla blízká šáhovi Rézovi Páhlávímu, a proto se po revoluci ajatolláhů uchýlila do Československa. Shahram zde vystudoval  a získal české občanství. Působil pak různě po světě jako významný developer. Z procedurálních důvodů se mu nepodařilo formálně se zbavit íránského občanství. Za svou vlast ale považuje Českou republiku, což je jeho nezadatelné právo.