Po věcné stránce se SAZ zaměřil na popření existence organizované zločinecké skupiny a své úlohy jako jejího zakladatele a organizátora. V podstatě shodně se svými obhájci poukázal na skutečnost, že tlupa lidí kolem spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery postrádá znaky organizované zločinecké skupiny, vymezené trestním zákonem a on sám není jejím členem. Na rozdíl od obhájců, svázaných zásadou korektnosti vůči klientům kolegů věnoval nevlídnou pozornost spolupracujícímu obviněnému Ondřeji Kučerovi, kterého vidí jako ústřední postavu skutkového děje. Zneužil své postavení advokáta a pohotově prodal SAZ svědecké prohlášení obž. Martina Veselého, původně určené pro jiného příjemce, jenž je odmítl z finančních důvodů. Ochotně pak zapojil do hry svědky Jana Doležala a Martina Valentoviče a obž. Evu Halamkovou. Veškerá tvrzení žalobce o úloze SAZ v tomto dění pocházejí pouze od něho a od něho také pocházejí všechny informace ostatním spoluobžalovaným a svědkům o přáních, záměrech a nespokojenosti SAZ. Vtáhl do děje také spoluobžalované Záviše Löffelmanna a Jana Šebka, kteří o existenci SAZ nevěděli, neznali ho a netušili, že poskytnutím služeb Ondřeji Kučerovi snad slouží záměrům SAZ. Komunikaci se spoluobžalovanými a svědky vedl pouze Ondřej Kučera, SAZ neměl možnost ji kontrolovat. Na vzniku nepříznivé důkazní situace má svůj díl viny žalobce Robert Henzel, který se nepostaral o prolomení heslové ochrany iPhone spolupracujícího obviněného, ač stejný přístroj pana obžalovaného poslal do zahraničí firmě, která umí heslo prolomit a umožnit zkoumání a zkopírování paměti. Kučerův iPhone by měl pro dokazování klíčový význam, protože jej používal ke komunikaci s ostatními spoluobžalovanými. Předseda senátu neúspěch pokusu o zpřístupnění jeho obsahu utajoval před obhajobou půl roku.

Ondřej Kučera organizačně zajistil podání údajně křivého trestního oznámení na policisty svědkem Janem Doležalem. Pro tvrzení spolupracujícího obviněného o jednání SAZ není k disposici žádný objektivní důkaz. Podle mínění SAZ je pro chování Ondřeje Kučery určující ziskuchtivost. Připomněl také nález listiny, podle které měl spolupracující obviněný Kučera kontakt s třemi soudci, s nimiž konzultoval notářské zápisy. Upozornil na jeho prohřešky proti pravidlům pro přiznání postavení spolupracujícího obviněného a obsáhle komentoval odposlechy jeho komunikace s ostatními účastníky údajné skupiny. Stěžoval si, že mu nemohl klást otázky, protože spoluobžalovaný odmítl vypovídat a odvolal se i na advokátskou mlčenlivost. Zcela nepochybně řídil jednání spoluobžalovaných a svědků- provokatérů a při tom vytvářel virtuální obraz SAZ jako nositele zla. SAZ dále upozornil na změnu výpovědí spolupracujícího obviněného poté, kdy mu státní zástupce Robert Henzel sdělil, že jeho výpovědi neodpovídají požadavkům, kladeným na spolupracujícího obviněného.

Věnoval v této souvislosti pozornost i svědkům- policejním provokatérům Janu Doležalovi a Martinu Valentovičovi, kteří podle tvrzení Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby ve „velké daňové kauze“, společně s Martinem Veselým ukradli 100 milionů Kč, určených pro SAZ. Všichni tři byli zapleteni do podvodných obchodů s pohonnými hmotami. Poukázal na jejich styky s policií již v dřívějších dobách a zpochybnil jejich důvěryhodnost. Nezamyslel se ale nad motivací jejich jednání: peníze, které dostali za dodání svědeckých prohlášení, odevzdali policii, která je nechala propadnout ve prospěch státu. Motivem jejich jednání tedy zřejmě nebyl bezprostřední finanční zisk. Nabízí se otázka, co jim policie odpustila odměnou za jednání ke škodě SAZ. V této souvislosti pan obžalovaný správně poukázal na to, že v případě podání trestního oznámení svědka Jana Doležala na policisty policie se prohřešila proti povinnosti zabránit trestnému jednání před jeho završením. Věděla o každém Doležalově kroku, ale nezabránila mu v dosažení cíle.

SAZ se dále zaměřil na druhý základní bod první části obžaloby, jímž je tvrzení, že obstaráním svědeckých prohlášení od svědků Jana Doležala, Martina Valentoviče a Martina Veselého se dopustil trestného činu ovlivňování důkazní situace ve „velké daňové kauze“. Ve skutečnosti k trestnému jednání nedošlo, protože tyto dokumenty nikdy nepředložil soudu jako listinné důkazy, ač během devítidenního vystoupení před Krajským soudem v Brně k tomu měl dostatek příležitostí a času. Mimo to soud nikdy nepřezkoumal pravdivost jejich obsahu, jenž měl mít dle žalobce povahu křivých obvinění. Navíc je dodali vedle Martina Veselého spolupracovníci policie, kteří si jejich texty opatřili sami. SAZ polemizoval s žalobcem Robertem Henzelem, zda působení svědků Jana Doležala a Martina Valentoviče lze považovat za zakázanou policejní provokaci. Poděkoval mu za odkaz na dva judikáty Nejvyššího soudu ČR, které dle jeho názoru lze vykládat ve prospěch jeho přesvědčení o provokaci. V této souvislosti jej označil za nejlevnějšího člena týmu jeho obhájců.