Rozsudky samosoudkyně Márii Petrovkové si jako spoluobžalovaní vyslechli kladenský  soudce Vlastimil Matula a bývalý vrchní ředitel podsekce dohledu a justice ministerstva spravedlnosti Vladimír Chrástecký. Celé řízení jsem provázel komentáři ke každé části hlavního líčení: 30. května 2013, 12. července 2013 a posléze 1.srpna 2013.

Soud přezkoumal podíl viny obžalovaných na přerušení výkonu trestu Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, odsouzených za krádež 74 milionů Kč z auta bezpečnostní agentury. Trestného jednání se měl Vladimír Chrástecký dopustit tím, že zadal Vlastimilu Matulovi vypracování stížnosti pro porušení zákona a souvisejícího rozhodnutí ministryně o přerušení výkonu trestu výše zmíněných pachatelů. Vlastimil Matula se měl provinit tím, že vypracoval stížnost tak kvalitně, že ji Nejvyšší soud ČR přijal k projednání na veřejném zasedání.

Nejvyšší soud ČR ji ale nakonec neprojednal, protože  ji vzal zpět exministr Jiří Pospíšil bez ohledu na nařízené veřejné jednání a na ústavní zásadu práva  obžalovaných na zákonného soudce, jímž již tehdy byl senát Nejvyššího soudu ČR.

Vyšetřování v prvé řadě směřovalo k bývalé ministryni spravedlnosti Daniele Kovářové, protože stížnost pro porušení zákona a s ní případně spojené rozhodnutí o odkladu nebo přerušení  výkonu trestu je výlučnou osobní pravomocí a odpovědností ministra, jemuž ministerstvo jako úřad slouží pouze jako servis. Neprokázalo se, že by příprava stížnosti ve prospěch pánů Blažka a Tesárka byla zadáním paní ministryně. Policie prověřovala také podezření, že odsouzení Josef Blažek a Rudolf Tesárek poskytli někomu z odpovědných úplatek, ale nic takového nezjistila. Neprokázala propojení podezřelých osobními vazbami soukromé povahy. Žalobkyně i soud zlehčují hubené výsledky vyšetřování odkazem na omezení používání odposlechů v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Námitka je důvodná jen částečně, neboť všichni, kdo se na této kauze podílejí, pracují v budově s  domácí telefonní sítí a  mohli se domlouvat i ústně.

Z řetězce pěti osob s rozhodovací pravomocí  nakonec uvázli v síti pouze obžalovaní Vlastimil Matula a Vladimír Chrástecký, jejichž vinu samosoudkyně ocenila tresty po 18 měsících odnětí svobody s podmíněným odkladem.  Vladimíru Chrásteckému přidala jako „bonus“ dočasný zákaz činnosti v orgánech veřejné správy. Zdá se, že pár měsíců podmíněně je bezvýznamný trest, ovšem v případě nabytí právní moci by měl pro  Vlastimila Matulu za následek zničení kariéry: přišel by o postavení soudce.