Ústavní soud uznal „soudkyni OLO“ za podjatou. Následně byla rozhodnutí jejího senátu v této věci zrušena a projednávání obžaloby probíhá znova od začátku před senátem Jiřího Dufka. Předcházející díl hlavního líčení jsem komentoval článkem Našel se „nezvěstný svědek.“

Dokazování se pomalu ale jistě přibližuje k závěru. Při jednání dne 11. prosince se soud vypořádal s listinnými důkazy. Zajímavostí byla mapa areálu překladiště, na které přijel kamion s tabákem. Obž. Ladislav Lebánek vysvětlil, že ji stáhl z internetu a nechal vytisknout na žádost ods. Romana Šulyoka. Za zmínku stojí vyjádření firmy Philip Morris, obsahující popis strojů, nalezených ve skladu, pronajatém ods. Romanu Šulyokovi. Na něj navazuje odhad ceny nalezených strojů, jehož údaje jsou podstatně nižší než údajná kupní cena,  udávaná Romanem Šulyokem. Dále bylo předloženo odborné vyjádření ke stopám, zajištěným při prohlídkách nebytových prostor na různých místech. Následovalo vyčíslení nároku poškozeného na úhradu škody. Obž. Ladislav Lebánek uplatnil k těmto listinám výhradu, že je pořídil poškozený, což snižuje jejich objektivitu.

Mezi listinnými důkazy bylo i přiznání ke spotřební dani s doprovodným dopisem obž. Ladislava Lebánka, jenž vysvětlil, že jejich firma Vltava Holding a.s. je jako skladovatel ze zákona odpovědná za odvedení spotřební daně z tabáku, proto předepsanou spotřební daň zaplatili, i když tabák nebyl jejich majetkem.

Pozoruhodné je vyjádření správce daně, podle něhož první odběry vzorků tabáku byly provedeny nezákonným postupem, proto bylo nutné je opakovat.

Účastníkům byla předložena také dokumentace k povolení sledování osob.