Snad k němu mohl být ještě blíže, kdy soudce Jiří Dufek byl méně důkladný. Zatím stále přijímá návrhy obhajoby na doplnění dokazování a z vlastní iniciativy prověřuje každou novou informaci, která se mu náhodně dostane do rukou. Zřejmě se snaží dobrat se pravdy ve změti protichůdných výpovědí obžalovaných a svědků. Dosud se mu nedaří objasnit původ tabáku, navezeného pod bdělým dohledem celníků do skladu v Lůžkovicích dne 21.srpna 2012. Celní správa není vůči němu dostatečně vstřícná. Působí to na mne dojmem, že o objasnění této záhady není zájem, ač vlastnictví tabáku je skutečností prvořadého významu: kdo koupil tabák, chtěl vyrábět. Naopak neúčast při opatření tabáku je s trochou přehánění půl vyvinění. Na příjezd kamionu čekali celníci, kteří přeložení tabáku na vozidlo jednoho ze spoluobžalovaných pouze trpně přihlíželi, aniž by se zajímali o totožnost osádky kamionu a o doklady od  nákladu. Protokol o zásahu sepsali až 31. července 2013, což je do očí bijící nedbalost.

Pan soudce se nedávno seznámil  s tvrzením svědka Romana Šulyoka o velké platbě padělanými bankovkami, uskutečněné obžalovanými bratry Lebánkovými, jejíž velikost podstatně převyšuje údaje o zadržených padělcích na území státu za celý rok. Zaujala jej rovněž jeho zpráva o návštěvě jeho příbuzných ve věznici v r.2018  a poté, co mu Vězeňská služba potvrdila, že  k ní skutečně došlo, začal předvolávat její účastníky jako svědky. V obou případech jde o informace, jež byly dosud soudu neznámé.

Při hlavním líčení dne 4. března 2020 jako prvního svědka vyslechl na návrh obhajoby daňového poradce Františka Jakubíka, jenž v písemném vyjádření zpochybnil výpočet DPH a daně z příjmu, vypracovaný finančním úřadem.  Soudce pojal jeho vystoupení jako odborné vyjádření a prvotní výslech přenechal zmocněnci obžalované společnosti Vltava holding Janu Stratílkovi.  Svědek se ve své argumentaci opřel o zásadu nadřazenosti unijního práva nad národním, v tom případě o nutnost respektování judikatury Evropského soudního dvora. Finanční úřad své rozhodování této zásadě nepodřídil. Zabýval se pouze daní na výstupu  a nezkoumal, kde má být zboží prodáno, neboť zdanění se řídí daňovými předpisy země, do které směřuje, a při exportu se neuplatňuje. Předseda senátu se v debatě s ním snažil přizpůsobit jeho výklad podmínkám sledovaného případu. Státní zástupkyně si nechala vysvětlit podmínky pro uplatnění odpočtu daně na vstupu.