Z jejich hněvivých výroků vyznívá, že by si snad přáli,  aby slečna Škrlová zůstala ve vězení doživotně. Kdyby stejní lidé dostali možnost vyjádřit se k jejímu propuštění o pár století dříve, volali by po jejím upálení.

Jenže o vině a trestu nerozhodují desinformovaní občané, ale soud. Ten ocenil její vinu pětiletým trestem, nikoli mimořádným nebo dokonce doživotním. Již z toho plyne, že její úloha v souzeném zločinu byla podstatně méně významná než matky a tety týraných chlapců.  Použitá trestní kvalifikace jí dávala možnost požádat po polovině trestu o podmíněné propuštění. Nebyl žádný důvod, proč by svého práva nevyužila. Zákon platí pro všechny stejně. O jejím dalším osudu nerozhodoval ani spolek Šalamoun, ani Český ombudsman, ale soud. Ten může propuštění povolit, nabude-li na základě zjištěných skutečností přesvědčení, že trest již splnil účel a další věznění postrádá smysl.

K tomu došlo v tomto případě. Slečna Škrlová byla podrobena velmi důkladnému vyšetření jedním z nejvíce respektovaných znalců z oboru psychologie. Dále soud  přihlédl k vyjádření věznice, která při denním styku s odsouzenými získává velmi objektivní obraz o jejich myšlení a chování. Rozhodnutí  prvostupňového soudu přezkoumal soud odvolací, a teprve poté soud prvního stupně nechal odsouzenou propustit s tím, že jí uložil sedmiletou zkušební lhůtu a dohled Probační a mediační služby ČR.

Tímto způsobem se dostávají na svobodu stovky odsouzených, včetně pachatelů nejtěžších trestných činů, nevyjímaje vrahy. Z tohoto hlediska na řízení o podmíněné propuštění Barbory Škrlové není nic mimořádného až na to, že trvalo neobvykle dlouho, takže místo propuštění po ½ trestu odpykala téměř dvě třetiny, což je norma pro odsouzené za nejtěžší násilnou trestnou činnost.

Nabídka společenské záruky je doplňkovým opatřením, zakotveným v trestním řádu, ke kterému soud může přihlédnout, ale také nemusí. Pokud ji přijme, postavení žadatele v řízení se stane nadějnějším. Záruka má hodnotu dodatkové informace o žadateli, o jeho předpokladech pro návrat do normálního života a je také jistotou, že mu někdo v případě potřeby při prvních krocích na svobodě podá pomocnou ruku.