Dalo by se proto očekávat, že v přístupu k novoroční amnestii prezidenta republiky převládne porozumění, odpovídající moudré lidskosti kardinála Dominika Duky, pro něhož je amnestie kouzelné slovo. Ve skutečnosti ale neutichají projevy nevole profesionálních žvanilů, neskromně se považujících za velké politiky, a jiných nepřátel Václava Klause, jako novinářské chátry či advokátů poškozených účastníků zastavených trestních řízení.

Na udržování nepřetržitého toku nenávistných projevů mají zásadní vliv média. Jejich působení na veřejné mínění je vyhraněně jednosměrné, prosazující do povědomí veřejnosti obraz amnestie jako velké nepřístojnosti, snad až zločinu Václava Klause. U soukromých médií lze pokleslé chování pochopit: mravnost již dávno přebily peníze. Novinářská čeládka chce přece z něčeho žít, proto se musí řídit zásadou „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Veřejnoprávní televize by se měla chovat úplně jinak: měla by přinášet nestranné, vyvážené a věcně přesné informace jak o kladných stránkách páně prezidentova rozhodnutí, tak o potížích, způsobených amnestií občanům. Místo toho se z ní řine proud útoků na pana prezidenta, jednostranně stáčejících veřejné mínění proti hlavě státu i proti amnestii.