Moravské kraje patří ve srovnání s Prahou k chudším oblastem. Proto je dobré umožnit správu moravského kulturního dědictví institucemi se sídlem na Moravě. Přinese to kvalifikovaná pracovní místa na Moravu i atraktivnost pro turisty. Zatím církevní žadatelé prohlásili, že by ponechali správu těchto památek institucím, které je dnes spravují. Když se však podíváme, jak se ujmula svých vlastnických práv Praha k Slovanské epopeji Alfonse Muchy, která byla roku 2011 odvezena z Moravského Krumlova do Prahy, není důvod ponechávat významné moravské památky v Praze, když na Moravě jsou kvalifikovaní lidé i pracoviště. Pokud Farnost ve Veverské Bítýšce nebude chtít umístit Madonu z Veveří přímo v kapli na Veveří, může ji uložit do správy Moravské galérie v Brně. Již dnes je ve sbírce gotického umění Moravské gelérie umístěna socha Krista Vykupitele asi z roku 1470, která též pochází z kostela a dnes kaple na Veveří (trvale zapůjčena z Podhoráckého muzea v Předklášteří u Tišnova). Moravská galérie vystavuje trvale zapůjčené církevní umělecké moravské skvosty - např. obraz Madona Ochránkyně asi z roku 1480 zapůjčený augustiniánským opatstvím na Starém Brně.

I když nebudou vydány tyto památky původním církevním vlastníkům, je správné z hlediska zásady, že památky mají být umístěny tam, kde vznikly nebo kde se historicky nacházely, a pro podporu kvalifikovaných pracovních míst v památkové sféře i turistického ruchu na Moravě trvat na tom, aby památky, které jsou součástí moravského kulturního dědictví, byly umístěny na Moravě a zde spravovány. Zůstane-li Madona z Veveří státu, je možné její předání z pražské galérie do státní Moravské galérie. I příklad zámků a hradů vypovídá o centralizaci státu po roce 1990. Do té doby byly státní zámky a hrady spravovány krajskými organizacemi památkové péče, které byly podřízeny krajským národním výborům. Nyní jsou státní zámky na Moravě spravovány Národním památkovým ústavem v Praze, byť má detašované pracoviště v Kroměříži.