Bez ohledu na toto řízení je správné hájit práva obhajoby před rychlostí soudního řízení. Evropské trestní právo vychází z principu, že je lepší, když nebude odsouzeno deset vinných, než když bude odsouzen jeden nevinný. Při obrovském počtu trestních stíhání přes 100 000 ročně je jisté, že i u nás dochází k justičním omylům a je odsouzen nevinný. Je to výjimečné, ale u postiženého člověka je to křivda nesmírná, kterou nemůže odčinit ani rehabilitace, omluva státu a peněžní odškodnění. Přitom mohou být uloženy i velké tresty. Konečně i v případě Jiřího Kajínka odsouzeného na doživotí jsou pochybnosti. V jeho prospěch podali stížnost pro porušení zákona bývalí ministři spravedlnosti Pavel Rychetský a Jaroslav Bureš. Oběma dělal prvního náměstka Josef Baxa. Jestliže dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, dnešní předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš a dnešní předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa ve svých dřívějších funkcích svými kroky vyjádřili pochybnosti o správnosti procesu s doživotně odsouzeným, je to významný signál od vrcholných představitelů justice o pochybnostech nad tímto doživotním trestem.

Právo na obhajobu je nadřazeno ostatním zájmům v soudním řízení. Musí jej mít všichni, byť se zdá, že věc je jasná. Jinak bude přibývat tragických justičních omylů. Do práva na obhajobu patří i možnost využívat procesní návrhy a postupy, které zákon umožňuje. Je na soudci, aby v každém konkrétním případě nepřipustil zbytečné obstrukce. Je však proti základům evropské trestněprávní kultury pod záminkou zrychlení řízení připravovat zákonné změny, které by oslabily práva obhajoby.

KAUZA DAVID RATH – KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA ZÁKONNÝ PROCES

V kauze Rath je podivné, když ministr útočí jen na obhajobu a nijak nekomentuje pošlapání práva Krajským státním zastupitelství v Ústí nad Labem a Nejvyšším státním zastupitelstvím. Každý má právo, aby státní orgány v jeho trestním řízení postupovaly podle zákona. Dodržení formální stránky trestního řízení je pojistkou proti zneužití moci. Patří sem, že ve věci musí být činné příslušné státní zastupitelství a každý má právo na zákonného soudce. Trestní řízení dozoruje a obžalobu podává státní zastupitelství, kde se čin stal. Práva mají i pachatelé trestných činů. V případě Ratha se čin stal ve Středočeském kraji, snad část jednání proběhla v Praze. Z těchto dvou krajů ze zákona měl být určen státní zástupce i soudce pro přípravné řízení. Nicméně věc byla z počátku řešena v severních Čechách, kam trestní věc předalo Nejvyšší státní zastupitelství pod vedením Pavla Zemana. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem bylo činné dlouhou dobu, než věc předalo středočeskému Krajskému státnímu zastupitelství. Dokonce soudce rozhodující o vazbě byl do Prahy přivezen z Ústí nad Labem. Na akci se zviditelnila Lenka Bradáčová. Ale jednání státních zástupců, kteří trpí nezákonnou příslušnost v trestních řízeních, je jednáním mrzkým. Je nutné na něj poukazovat a v zájmu obhajoby právního státu jako pokleslé kritizovat. Lenka Bradáčová se v kauze medializovala, ale nenesla právní odpovědnost. Nebyla dozorovou státní zástupkyní.