Kritizuje se dosavadní forma správy státu, která vychází z demokracie založené na volbách jako nástroji vytváření držitele moci, přičemž základními aktéry voleb jsou politické strany. Zapomíná se na vynikající charakteristiku demokracie Winstona Churchilla v jeho projevu v britské Sněmovně obcí 11. 11. 1947: „demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli“. I nejvýznamnější československý ústavní právník František Weyr ve svém Československém právu ústavním, Praha 1937, uvedl, že demokraticky ovládaný stát je nutně státem stran, byť kritizoval negativní projevy tohoto faktu (s. 44).

Kritici demokracie chtějí nahradit držitele moci vzešlého z voleb jiným systémem. Fakticky demokracii oslabují a stát chtějí ukrást pro sebe. Zatímco politické strany jsou běžným prvkem demokratické soutěže, navrhují je nahradit nějakými iniciativami (nátlakovými skupinami), které neprošly demokratickým testem - volbami, nemají povinnost zveřejnit své finance a jsou pro svou početní slabost snadno zneužitelné.

I naše politické strany jsou početně slabé, když hlavní strany ODS a ČSSD mají asi 24 000 členů, ale jsou větší než různé občanské iniciativy, které získají podpisy tisíců lidí pro určitý požadavek, ale ti se dále v iniciativách neúčastní a ve skutečnosti je ovládá malá skupinka jednotlivců či několika desítek jedinců. Demokracie ze své podstaty nemůže úspěšně fungovat, pokud lidé nebudou mít o ni zájem. Nechuť angažovat se v politických stranách produkuje slabé politické strany a vady v jejich fungování vůči státu. Demokratickým řešením však není oslabování úlohy politických stran v demokratickém režimu, ale uvědomění si, že bez nich to nejde, a tedy zapojením co nejvíce voličů do jejich činnosti. Nebezpečným trendem pro demokracii je nazírání na členy politických stran jako na nebezpečné lidi, jejichž vliv na správu státu musí být omezen. Pak vzniká tlak, aby se do určitých státních funkcí znemožnil vstup členům politických stran, kdy však jejich činnost je nejvíce veřejně kontrolovatelná, zatímco členům nátlakových skupin taková omezení dána nejsou. Naopak jsou jako subjekty tzv. občanské společnosti podporována některými médii. Přitom, v čem je hodnota občana – člena politické strany menší, než občana – člena různých iniciativ a unií vystupujících jako občanská sdružení?