Bezpečnostní sbory jsou součástí výkonné moci. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. V rámci výkonné moci se běžně užívá zásada hierarchické nadřízenosti a podřízenosti. Bezpečnostní sbory a jejich příslušníci nemají žádnou ústavně garantovanou nezávislost jako soudci, kde jde o nezávislost soudní moci na moci výkonné. Naopak jsou plně začleněni do vládní složky výkonné moci, kde vrcholných orgánem je vláda. Správu příslušného sboru vykonává ministerstvo, které je ústředním správním úřadem daného rezortu (Ministerstvo spravedlnosti pro vězeňskou službu, Ministerstvo vnitra pro policii atd.). V čele ministerstva stojí ministr, který je jako člen vlády kolektivně odpovědný Poslanecké sněmovně, jež svoji legitimitu v demokracii odvozuje od rozhodnutí voličů. V čele bezpečnostního sboru stojí generální ředitel či jinak nazvaný funkcionář, který není odpovědný Poslanecké sněmovně. Jeho demokratická legitimit je ve srovnání s legitimitou ministra zprostředkovaná. Ředitel bezpečnostního sboru je podřízen ministerstvu a v jeho čele stojícímu ministrovi.

Jedním ze základních nástrojů personálního řízení je jmenování a odvolání do funkce. Přitom požadavky na vysokou manažerskou funkci doprovází i předpoklady mimoprávní – schopnost řídit podřízené, schopnost efektivního hospodaření, komunikační předpoklady. Dobrý odborník nemusí být kvalitním šéfem instituce. Mezi mimoprávní předpoklady patří důvěra mezi ředitelem bezpečnostního sboru a ministrem. Pokud je tato důvěra vážně otřesena, může to mít vliv na správu bezpečnostního sboru. V takovém případě je správné, aby ten, který je podřízen a má slabší demokratickou legitimitu, funkci opustil a to rozhodnutím ministra. Ministr za takovéto rozhodnutí odpovídá v rámci vládní odpovědnosti Poslanecké sněmovně. Odvolání ředitele neznamená, že opouští sbor, pouze funkci. Vzhledem k tomu, že má zpravidla generálskou hodnost, je správně, pokud bude působit v odpovídající vyšší funkci.