Ústavní soud se v nálezu ve věci zákona o soudech a soudcích vyslovil proti znovujmenování předsedů soudů. Ústavní soud zde spatřuje nebezpečí personální korupce v tom, že předseda se může chovat podle přání toho, kdo jej jmenuje znovu. Ústavní soud nedůvěřuje lidským vlastnostem soudců, když předpokládá jejich patolízalství pro udržení funkce předsedy. Ovšem jak se zabrání patolízalství soudců, kteří dnes funkci nemají, ale budou ji chtít? Přitom někteří ústavní soudci byli jmenováni opakovaně. Ve skutečnosti Ústavní soud opětné jmenování předsedů nezrušil. Zrušil výslovnou úpravu tohoto práva v zákoně. Ale právo na jmenování předsedou soudu patří do práva na přístup k veřejným funkcím. Zde zákon může přístup omezit, ale musí tak učinit výslovně. Nyní zákon mlčí a každý se při splnění zákonných kvalifikačních podmínek může ucházet o veřejnou funkci opakovaně. Obdobně zákon výslovně nepovoluje opakované jmenování ministra či volbu starosty, je to nadbytečné.

Přesto však mohlo být poukazováno na odůvodnění příslušného nálezu Ústavního soudu jako důvod proti opětovnému jmenování předsedy soudu.