Petr Uhl v článku Milost do právního státu nepatří (Právo 9. 2. 2013 s. 6) tvrdí, že obecná odpovědnost prezidenta parlamentu v Československu byla zavedena roku 1968, ovšem bylo to roku 1960. Právní odpovědnost prezidenta s možností ztráty funkce byla zavedena již roku 1920 a platí i nyní. Podstatou jeho článku je zrušení prezidentských milostí. Každá pravomoc veřejné moci se může užít tak, že se to jiným nelíbí. To však není důvod pro její zrušení. Vždyť prezidentská milost zachránila před vězením v kritické době otce rodiny, která se stala obětí žhářského útoku ve Vítkově roku 2009.

Případ izraelského vojáka Gilata Šalita dokazuje, jak institut milosti může být využit pro řešení krizové situace. Izrael v říjnu 2011 vyměnil zadržované Palestince za svého vojáka, přičemž se na Palestince nedívá jako na válečné zajatce, ale kriminální delikventy. Jejich propuštění bylo dosaženo milostí prezidenta Šimona Perese.