Podle něj je vlastně dává premiérovi či vládě. Ovšem pokud stojíme na pozici platnosti ústavy, je nutné říci, že ústava nelže, když dává práva prezidentovi, ani když je dává Parlamentu, ani když je dává Ústavnímu soudu. Žák nezmiňuje, že i dříve prezidenti republiky využívali svých práv i proti vůli vlády. Prezident Václav Havel např. odmítl návrh vlády Miloše Zemana na odvolání Tomáše Ježka z Komise pro cenné papíry, což podléhalo kontrasignaci. Masaryk odmítl první návrh jednacího řádu československého Ústavního soudu, přičemž toto odmítnutí nebylo jako absence pozitivního rozhodnutí kontrasignováno. Rovněž Masaryk přímo vykonával telefonickými rozkazy svou funkci vrchního velitele za bojů o Těšínsko s Polskem, aniž by byly tyto rozkazy kontrasignovány předsedou vlády, což odpovídalo dřívější praxi Habsburků, že rozkazy hlavy státu jako vrchního velitele se nekontrasignují. Prezident Beneš v roce 1948 po smrti ministra zahraničí Jana Masaryka odmítl návrh Klementa Gottwalda na jmenování Zdeňka Fierlingera ministrem zahraničí a Gottwaldovi nezbylo než prezidentovo odmítnutí akceptovat.