Je příznačné, že tomuto jen těžko uvěřitelnému prohlášení Merkelové sekundoval francouzský prezident Macron. Merkelová a Macron - dvě vůdčí osobnosti dvou dominantních států EU. Děsivá představa.

Není ale ani tak důležité, kde a v jaké souvislosti tuto strašlivou větu pronesla. Podstatné je, že ji vůbec pronesla. Navíc v listopadu 2018, necelý měsíc poté, co jsme 28. října oslavili sté výročí vzniku samostatného státu.

Pronesla ji německá kancléřka, vrcholná představitelka státu, který se zapsal do novodobých dějin Evropy tím nejčernějším písmem. Státu, který má nemalou zásluhu na vypuknutí První světové války. Státu, jehož armáda provedla v dubnu 1915 u Yper útok chlórem, jenž je považován za počátek moderní chemické války. Státu, který v dubnu 1917 v zapečetěném vlaku „propašoval“ ze Švýcarska do Petrohradu Vladimíra Iljiče Lenina, vůdce malé extremistické strany – bolševiků. Němci věřili, že by to mohlo pomoci jejich válečnému úsilí. Přitom věděli, že Lenin bude usilovat o světovou revoluci, která by se mohla z Ruska rozšířit i do Německa. Přesto to riskovali. Výsledek jejich snažení v podobě nepředstavitelného lidského strádání a desítek milionů mrtvých je dostatečně znám.

Větu pronesla představitelka Německa, státu, který pod vedení nacionálních socialistů s Adolfem Hitlerem v čele „podvedl“ v Mnichově evropské mocnosti, rozbil a obsadil mladý a přes všechny problémy samostatný stát Čechů a Slováků a neváhal rozpoutat další celosvětové válečné šílenství, které bylo ještě krutější a ničivější než to první. Státu, jenž neváhal dovést dějinnou nenávist k Židům k hrůzné dokonalosti nejen v osvětimských pecích. Státu, jehož justice teprve v těchto dnech „nachází cestu“ k některým více než devadesátiletým válečným zločincům.