Kniha z roku 1940 vypráví o Mirkovi, který vstoupí do skautského oddílu, aby ukradl stan pro potřeby své party. Prostředí oddílu ho ale napraví. Vydání z roku 1969 bylo jedinou foglarovkou, kterou jsem ve své dětské knihovničce měl. Po jejím přečtení jsem se sháněl po dalších, ale nastupující normalizace stáhla tento druh literatury z prodejních pultů knihkupectví, a pokud si dobře pamatuji, i z regálů knihoven. A tak jsem si mohl ty další přečíst jen díky výpůjčkám od kamarádů.

Že se budou někteří mladší čtenáři divit, proč foglarovky komunistům tolik vadily? Ale ony nevadily jen komunistům, ale i fašistům. Totalitní režimy totiž nemohou připustit, aby na „jejich“ mladou generaci působil „nevhodně“ – tedy apoliticky – někdo jiný, než organizace ke „správné výchově mládeže“ těmito režimy zřízené. A je jedno, zda to byly Komsomol, Hitlerjugend, Rudé gardy (čínská mládežnická organizace v době kulturní revoluce, pozn. autora) nebo „náš“ Socialistický svaz mládeže. Jen historické pozadí bylo jiné a represe tu více, tu méně brutální.

Někteří lidé, dosud vedoucí minulý boj se stranou, která si slovo „komunistická“ nechala ve svém názvu, nevidí, že aktuální totalitní nebezpečí klíčí úplně někde jinde. Zejména mladí, kteří nemají historické zkušenosti a často jsou až neuvěřitelně naivní, snáze podléhají svodům krásně znějících, ale falešných frází o skvělé budoucnosti.