Jeden – ten nejmenší, stojí v nepřístupném prostoru za tréninkovým stadionem Sparty – s tím není žádný problém. Zato další dva se nacházejí v těsné blízkosti obytné zástavby – první na pražské Ořechovce kousek od rodinných domů a druhý v letenské ulici Nad Královskou oborou. Za ním je sice úžlabina s železniční tratí, ale přímo naproti stojí domy – činžáky a také hotel.

Pro vaši představu – nejde o žádnou rourku: válec má průměr dvacet metrů a výšku rovněž dvacet metrů, to je velikost čtyřpatrové budovy. Výhled z okna rodinného domu (v případě Střešovic) nebo domu činžovního či hotelu (v případě Bubenče) nebude tedy vábný, spíš naopak.

Kdysi mne zarazilo, že v projektu chybí návrh na výtvarné zpracování, které by ta monstra nějak polidštilo. Prý se s něčím takovým nepočítá. Maximálně udělají v betonu nějaké drážky.

Argumentoval jsem tím, že i větrák tunelu může být ceněným artefaktem – ostatně jeden takový stojí v nedalekých Letenských sadech. Na konci 60. let ho známý výtvarník Zdeněk Sýkora pokryl černobílou mozaikou a dnes je dokonce zapsán jako nemovitá kulturní památka!

Žádný efekt to však nevyvolalo.