V obou institucích je francouzská ekonomika už dlouho tématem hodně delikátním. Hollandově vládě se dodnes nepodařilo snížit francouzský rozpočtový deficit tak, aby se aspoň přiblížil tříprocentnímu limitu vyžadovanému paktem stability, a nedaří se jí zatím ani správně vybírat reformy, které by nastartovaly hospodářský růst a snížily nezaměstnanost.
Na domácí půdě vsadil prezident Hollande minulý měsíc na novou tvář ve vládě: svěřil ministerstvo hospodářství mladému ekonomovi s bankovní minulostí, Emmanuelu Macronovi. A ten se pouští do díla s vervou revolucionáře odhodlaného dosáhnout hospodářského růstu metodou liberalizace francouzského ekonomického modelu.
Může tím pomoci ekonomice, ale také rozštěpit vládnoucí stranu. Část socialistů odmítá liberalizační reformy, na které sází prezident a jeho nejnovější ministr. Odpor ve vlastní straně může Hollandovi udělat z debaty o rozpočtu debatu o správnosti jeho politiky.
Na evropské půdě je francouzská ekonomika také velmi horký brambor. Ale i německá. Z opačného důvodu. Kvůli důsledné politice úspor, kterou na ni vláda aplikuje. Podle mínění těch slabších členů eurozóny utlumená německá ekonomika podvazuje možnosti těch ostatních dosáhnout aspoň mírného oživení.
Také proto, tedy kvůli těmto kritikám, by Merkelová se Schäublem nejraději přesvědčili Hollandovu vládu, aby nedala z ruky nůžky, kterými prostříhává houšť svých veřejných výdajů, a aby těmi škrty, jež předpokládá francouzský rozpočet na příští rok, raději financovala splácení státního dluhu, než pochybné liberalizační prorůstové projekty. To by kritikům Německa vzalo vítr z plachet.
Francouzská vláda se ale netají tím, že ani příští rok nehodlá na úkor svých prorůstových plánů snížit rozdíl mezi francouzským rozpočtovým deficitem a závazným maastrichtským kritériem. Raději riskuje citelnou sankci od Evropské komise. Až potud by to byl příběh téměř humorný. Ale ono je to napínavé drama:
Kdyby francouzská ekonomika, objemem druhá v Evropě a pátá ve světě, nepřestala stagnovat kvůli povinnosti splnit to nešťastné maastrichtské kritérium, eurozóně by hrozila destabilizace, euru ztráta pozice mezi světovými měnami. Brusel, Paříž a v pozadí i Berlín potřebují teď tedy spíš najít šalamounské řešení než pranýřovat Francouze.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
