Státní rozpočet jsou naše společné peníze. Hospodaření státu je v přeneseném slova smyslu jako hospodaření naší vlastní rodiny. Představme si, že plat rodiny je 20 tisíc Kč čistého. Na svou zdravotní péči by z tohoto úhlu pohledu posílal oněch 7,3%, tj. 1460Kč. Za těch zhruba 1500Kč má náš pomyslný muž k dispozici všechna zdravotní zařízení a veškerou dostupnou péči v případě, že jí bude potřebovat. A může při tom dokonce kouřit, pít, sportovat, riskovat, co jen hrdlo ráčí. Až se ozvou játra nebo ledviny, bude o něj postaráno. 7,3% výdajů na zdravotnictví z celkového HDP nás řadí v porovnání s ostatními státy EU do té skromnější části, co se týká vyspělých států a do čela těch, kterým se říká tzv. „postkomunustické“. Ovšem s výrazně dostupnější zdravotní péčí.

Přesto však má náš zdravotní systém velké rezervy a ne na všechno se dívat optikou makroekonomickou nebo statistickou. Je potřeba šetřit. v systému v tuto chvíli chybí zhruba 1,5 miliardy Kč. Hledají se nová kriteria pro posuzování rentability nemocnic a pojišťoven. Ale také pro ucpávání  odtokových děr, které bývají zhusta úmyslně navrtány v toku financí našeho zdravotnictví. Noty pro celý tento orchestr připravuje Ministerstvo zdravotnictví, sledováno a kontrolováno Parlamentem české republiky. Tedy zástupci nás všech.