Ivan Langer přitom rád hledal nové loajální „kádry“ v nižších patrech policejní hierarchie. Aby je mohl ustanovit do řídících funkcí, musel vymyslet, jak obejít běžný služební postup. Řešením se ukázalo tzv. „žabákování“. Když Langerovi personalisté vytipovali loajálního člověka s nedostatečnou tarifní třídou, instalovali jej dočasně o jednu třídu výš. Po pár měsících pak proces zopakovali, přičemž ve výběrovém řízení byly zpravidla požadovány takové kvalifikační předpoklady, aby je splňoval jen příslušný „žabák“. Obdobným způsobem se dostal například Martin Červíček do funkce krajského ředitele pražské policie nebo Ivan Bílek do pozice náměstka policejního prezidenta pro uniformovanou policii.

Jedním z těch, kdo se na této personální politice podílel, byl ředitel personálního odboru Roman Fidler. Praxi uplatňovanou na policejním prezídiu si rychle osvojili někteří krajští ředitelé. Dodnes si vzpomínám na absurdní historku, kterou mi vyprávěl Radek John. Šlo tuším o výběrové řízení na manažerskou pozici v oblasti personalistiky v Jihočeském kraji. Na pozici sice bylo vypsáno výběrové řízení, ale příslušný personalista musel mít velmi specifické vzdělání. Vojenskou školu, obor navádění raket...Absurdní?

Ale zpět k Ivanovým „žabákům“. O Martinu Červíčkovi jsem již psal na svém webu. Zajímavé je však sledovat, kam se poděli ostatní Langerovi muži. A jaké překvapení, zpravidla je najdeme na Generální inspekci ozbrojených sborů (GIBS). Z Langerova původního týmu na policejním prezídiu se na GIBS už přestěhoval nejen zmíněný Roman Fidler, ale i jeho někdejší podřízený Petr Sobotovič nebo bývalý šéf logistiky policejního prezídia Pavel Kolář, který musel svou funkci opustit poté, co mu audit nařízený Radkem Johnem vytkl rozsáhlé nedostatky v hospodaření. Mimochodem jedná se o ředitele toho útvaru, který se proslavil nákupem rušiček, které nerušily. Dnes „nakupuje“ pro GIBS.