Návrh směrnice na její zavedení právě projednáváme ve Výboru pro evropské záležitosti českého parlamentu. Na první pohled se zdá, že bychom měli vládě doporučit, aby zavedení této daně na úrovni EU zablokovala, protože ČR se k ní nepřihlásila a expertní stanoviska říkají, že nezúčastněným zemím přinese nové administrativní náklady. A to dokonce vyšší, než zemím, které daň zavedou. Tedy: žádné výhody pro ČR, jen nevýhody. Jasný důvod pro blokování tohoto návrhu.

Na druhou stranu zavádění této daně v jedenácti zemích EU (Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko) se děje v rámci tzv. režimu posílené spolupráce, který umožňuje, aby se vybraná skupina členských zemí EU dohodla na hlubší integraci nebo spolupráci, než jaká se zavede plošně v celé EU. Tuto posílenou spolupráci lze považovat za určitou formu variabilní integrace, kterou ODS prosazuje na úrovni EU a kterou aktivně prosazuje britský premiér David Cameron. A v principu tedy není důvod těmto jedenácti státům v zavedení daně z finančních transakcí bránit.

Existuje ještě jeden úhel pohledu, a to zda zavedením daně z finančních transakcí není porušováno primární právo EU. To říká, že režim posílené spolupráce je možné použít jen tehdy, pokud jeho uplatnění nepoškozuje některou ze členských zemí, která se této spolupráce neúčastní. A to se v tomto případě děje a nemyslí si to jen Česká republika.