Německo by podle nich mohlo touto formou splatit poválečnou pomoc v podobě Marshallova plánu (jako by ji nedostala celá západní Evropa), má tuto povinnost, protože kdyby celá Evropa nekupovala německá auta, nebylo by Německo bohaté, a dokonce se objevil hlas, že by Německo své finanční sebeobětování mělo vnímat jako válečné reparace…

Absurdní a směšné? Nejdříve ano, ale od okamžiku, kdy některé italské deníky přirovnaly dnešní Německo k třetí říši, a italský premiér namísto obrany Německa vyzval vlády evropských zemí, aby se učinily nezávislejší na národních parlamentech (zajímalo by mě, jak by to měly udělat…), mi to směšné nepřipadá.

My Evropané po staletí sedíme na sudu s prachem, který čas od času vybuchne, někdy více, někdy méně, ale někdy s devastujícími účinky. Připomeňme si válku třicetiletou a obě války světové. Sedíme na sudu prachu doposud? Netroufám si to posoudit, ale jsem si jistý, že demokracie a blahobyt jsou těmi hlavními pojistkami pro případ, aby už žádný nevybuchl.