Prohlásil, že poražený kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg, když už není tím prezidentem, že by měl být premiérem české vlády. A také, že není pochyb o tom, že Karel Schwarzenberg bude opět zvolen předsedou TOP 09, protože proti němu nebude řádný protikandidát. Kalousek tak nepřímo potvrdil dvě věci.  

První věcí je, že by sám chtěl být premiérem. Chtěl, ale nemůže. Prostě proto, že je ve společnosti eufemisticky řečeno značně neoblíben. Jeho politická protřelost je jistě osobní výhodou, na druhé straně budí logický odpor. V živé paměti ještě jsou jeho pokusy uzavřít koalici s komunisty a Paroubkovými socialisty (pravděpodobně za příslib premiérského křesla Kalouskovi).  Bouřlivý odpor veřejnosti Kalouska tehdy zarazil, a nakonec ho stál i post předsedy KDU – ČSL.

Inu, Kalousek si poradil. Založil TOP 09 a před sebe, jako karnevalovou masku, předstrčil rozložitého knížete. Relativní úspěch Schwazenberga v prezidentských volbách (dva a čtvrt milionu hlasů) vede logicky Kalouska k úvaze, že by nyní mohl nastrčit Schwarzeberga jako kandidáta na premiéra, jímž bude ve skutečnosti on sám.

Kalousek se mýlí. Schwarzenberga do druhého kola prezidentské volby vynesly především hlasy ODS, které, v bláhové představě, že se jedná o pravicového kandidáta (už těsně po volbách se Schwarzenberg vyjádřil, že se těší na příští volbu prezidenta za pět let, kdy bude „Jirkovi Dienstbierovi padesát let a bude dobrým kandidátem“), mu zajistily i důstojné umístění v kole druhém. Důkaz budiž Praha, kde jako v jediném kraji, Schwarzenberg vyhrál. Jenomže v parlamentních volbách hlasy ODS poputují zase zpátky do ODS a Kalousek by mohl splakat nad výsledkem.

Druhou věcí je monarchistický charakter TOP 09. Kalousek sdělil, že Schwarzenberg bude nepochybně opět zvolen do čela TOP 09. Pochopitelně, v TOP 09 nerozhodují hlasy členů, tedy demokratické postupy, ale rozhodnutí Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga, tedy monarchistické principy. Řekněme přesněji principy absolutní monarchie, kde přísluší „panovníkovi“ veškerá politická moc, zatímco v konstituční monarchii je svým způsobem moc „panovníka“ omezena (ústavou, v případě TOP 09 neexistujícím podílem spolustraníků na rozhodování)  Kalousek dobře ví, že pokud by se do čela TOP 09 postavil on sám, její preference by poklesly z nynějších devíti procent podstatně dolů, někam na úroveň Věcí veřejných. Na hranici volitelnosti. Ostatně bylo by to tak spravedlivé.

Jak TOP 09, tak Věci veřejné se do vysoké politiky dostaly díky rozhodnutí Ústavního soudu, který v roce 2009 zrušil ústavní zákon (proč ne rovnou celou ústavu!!!!) o vyhlášení předčasných voleb. Posunutím termínu do roku 2010 umožnil nástup populistických stran TOP 09 a VV. Ty pak líbivými hesly, a svojí novostí, zaujaly voliče, kteří je katapultovaly nebývalým způsobem do Poslanecké sněmovny. Ústavní soud tehdy svým rozhodnutí zásadně změnil politickou scénu v České republice. Kdoví jak by vypadala, kdyby se tehdy předčasné volby konaly tak, jak měly. Pravděpodobně by v nich zvítězil Jiří Paroubek a jeho ČSSD. Nezažili bychom vládu Mirka Topolánka, a pravděpodobně ani dnešní vládu Petra Nečase. Kalousek by zdaleka nebyl ministrem financí, strany TOP 09 a VV by neměly zajištěné finance na svůj provoz.

Miroslav Kalousek musí udržet Schwarzenberga v čele strany, pokud se on sám chce udržet ve vysoké politice. Padne-li Schwarzenberg, padne i Miroslav Kalousek. A obráceně – padne –li Kalousek, skončí i Schwarzenberg.

Ivan Bednář