Politik, do určité míry a v mezích elementární novinářské etiky, musí být na takovou kritiku připraven. A to v mém případě určitě platí. Na nelítostnou kritiku MfD a jí ”spřátelených” mediálních nosičů jsem si zvykl, byť mi žádnou radost nepřináší. Bohužel, MfD v používaných metodách a formách mediální práce už dávno překročila ony ”etické” a s vysokou pravděpodobností i zákonné hranice. Zveřejnila ”odposlechy”, které podléhají utajovaným skutečnostem podle českých zákonů. Co víc, zveřejnila nikoliv autentické ”odposlechy”, ale velmi profesionálním způsobem zpracovanou koláž diskreditujících informací, která je mystifikací či falsem. Co víc, MfD pracuje s takovým falsem jako s nezpochybnitelnou realitou. Co víc, interpretuje tuto ”novou pravdu” v dehonestujícím morálním kontextu desítek obvinění, která se dotýkají nikoliv pouze mého politicko-pracovního života, ale také velmi osobního. Jinými slovy, jedno obvinění následuje za druhým, pochopitelně bez jediného důkazu. Pro pořádek uvádím, že jsem na MfD podal několik trestních oznámení, která jsou předmětem vyšetřování.

Posledním neuvěřitelným ”kouskem” MfD je její dehonestující komentář k mému letnímu sportovnímu výkonu, a to zdolání druhé nejvyšší hory světa – K2.

S ohledem na celkem pochopitelnou novinářskou ”neznalost” kontextu či fakt, jsem schopen rozumět jistým nepřesnostem, ale určitě ne již čirému diletantství nebo dokonce zcela zjevnému a úmyslnému lhaní a vytváření nové ”pravdy”. Tak pro pořádek: K2 je nejspíše nejhůře dostupná osmitisícovka, je mimořádně vysoká, objektivně nebezpečná, nevede na ni žádná lehká cesta, ”normálka” a také proto sebou nese označení ”hora zabiják”, ” královna hor”, atd. Mezi horolezci má K2 obrovský respekt, na jejím vrcholu stálo velmi málo lidí a těch, kteří zde přišli o své životy, je naopak, bohužel, hodně. Letošní podmínky na K2 určitě nebyly ideální, ale také mohly být horší. Společně s Peterem Hámorem, vynikajícím slovenským horolezcem jsme horu zdolali velmi sportovním způsobem: bez použití kyslíku a výškových nosičů a z výškového tábora C2 (cca 6500m) alpským stylem. Co jsme si nahoru nesli, měli jsme na svých zádech a také zase odnesli zpět. Lezli jsme Abruzziho pilířem, výstupovou trasou, která je technicky relativně komplikovaná. Toto je prostá realita.

Možná proto, možná i pro fakt, že na vrcholu K2 zatím stáli pouze 3 Češi a možná také proto, že nepříliš mnoha česko-slovenským horolezcům se podařilo vylézt na oba nejvyšší vrcholy naší planety, jsme obdrželi za tento výstup ocenění od mezinárodní poroty. Nemohu říci, že by mě takové ocenění nepotěšilo. V horách se na poměrně slušné lezecké úrovni pohybuji více než 30 let a mám za sebou mnoho velmi kvalitních výstupů, dá se říci na svoji dobu i mimořádných. Lezu v horách nikoliv pro extrémnost výkonů a ocenění, ale daleko spíše proto, že je mám rád, obdivuji lidi a kultury, které v horách žijí, jezdím do nich se svými kamarády kvůli sobě i právě mým kamarádům. Horolezectví je pro mne nikoliv pouze sportem, ale také životním stylem.